Jména obřích zvířat nebo netvorů popsaných v knize Job xl. První z nich je z kořene označujícího „svinutí“, „zkroucení“; druhé je plurálová forma „behemah“=“bestie“.
-Biblické údaje:
Od Bocharta („Hierozoicon“, iii. 705) je „behemoth“ považováno za označení hrocha; a Jablonski, aby to přesně odpovídalo tomuto zvířeti, srovnával egyptský tvar „p-ehe-mu“ (= „vodní liška“), který však neexistuje. Biblický popis obsahuje mýtické prvky a je oprávněný závěr, že tyto příšery nebyly skutečné, i když hroch mohl poskytnout v podstatě údaje pro popis. Pouze o jedinečné bytosti, a nikoli o obyčejném hrochovi, mohla slova z knihy Job xl. 19: „On je první z cest Božích ; ten, který ho stvořil, s ním dovádí“ (jak zní Septuaginta: πεποιημένον ἐγκαταπαιζέσΘαι; A. V. „Ten, který ho stvořil, může k němu přiblížit svůj meč“; srov. Ps. civ. 26); nebo „Hory mu přinášejí potravu, kde si hraje všechna polní zvěř“ (Job xl. 20). Je zřejmé, že Behemot je představován jako prvotní zvíře, král všech zvířat na souši, zatímco Leviatan je králem všech vodních zvířat, přičemž obě jsou stejně nepřemožitelná člověkem (ib. xl. 14, xli. 17-26). Gunkel („Schöpfung und Chaos“, s. 62) se domnívá, že behemot a leviatan byly dvě prapůvodní obludy odpovídající Tiamat (= „propast“; srov. hebr. „tehom“) a Kingu (= aramejské „‚akna“ = had“) babylonské mytologie. Někteří komentátoři nacházejí také v Iz xxx. 6 („bahamot negeb“ = „zvířata jihu“) odkaz na hrocha; jiní zase v Ž lxxiii. 22 („jsem jako behemot před tebou“); ani jeden z výkladů však nemá věcné opodstatnění. Je pravděpodobné, že na leviatana a behemota se původně odkazovalo v Hab ii. 15: „zkáza behemota jim nahání strach“ (srov. LXX, „tobě“ místo „jim“).
E. G. H. K. – V rabínské literatuře:
Podle midraše byl leviatan stvořen pátého dne (Jalš., Gn 12). Původně Bůh stvořil samce a samici leviatana, ale aby při rozmnožování druhu nezničil svět, zabil samici a její maso vyhradil pro hostinu, která bude dána spravedlivým při příchodu Mesiáše (B. B. 74a). Obrovskou velikost leviatana tak ilustruje R. Jochanan, od něhož pocházejí téměř všechny hagadoty týkající se této příšery: „Jednou jsme jeli na lodi a viděli jsme rybu, která vystrčila hlavu z vody. Měla rohy, na nichž bylo napsáno: ‚Jsem jeden z nejpodlejších tvorů, kteří obývají moře. Jsem dlouhý tři sta mil a dnes vstupuji do čelistí leviatana“ (B. B. l. c.). Když má leviatan hlad, sděluje R. Dimi jménem R. Jochanana, vysílá ze své tlamy takový žár, že všechny vody hlubin vřou, a kdyby strčil hlavu do ráje, žádný živý tvor by nesnesl jeho zápach (ib.). Jeho sídlem je Středozemní moře a do jeho tlamy padají vody Jordánu (Bek. 55b; B. B. l.c.).
Tělo leviatana, zejména jeho oči, má velkou osvětlovací moc. Toho názoru byl R. Eliezer, který při jedné plavbě ve společnosti R. Jozua vysvětlil posledně jmenovanému, když se vyděsil náhlého objevení zářivého světla, že pravděpodobně vychází z očí leviatana. Svého společníka odkázal na slova z knihy Job xli. 18: „Jeho neesingy září světlo a jeho oči jsou jako jitřní víčka“ (B. B. l. c.). Navzdory své nadpřirozené síle se však leviatan bojí malého červa zvaného „kilbit“ (
), který ulpívá na žábrách velkých ryb a zabíjí je (Šab. 77b).
V mesiášských časech
Levitan je v hagadické literatuře významný v souvislosti s příchodem Mesiáše. S odkazem na knihu Job xl. 30 (hebr.): „a zbožní z něho udělají hostinu“, říká R. Jochanan, že v době vzkříšení bude spravedlivým Bohem uspořádána hostina, na níž se bude podávat maso leviatana (B. B. l.c.). I lov leviatana bude pro spravedlivé zdrojem velkého potěšení. Ti, říká R. Judan bar Šimon, kteří se neúčastnili pohanských sportů, se budou moci zúčastnit lovu leviatana a behemota (Lv. R. xiii. 3). Gabriel bude pověřen zabitím netvora; nebude však schopen splnit svůj úkol bez pomoci Boha, který netvora rozdělí svým mečem. Podle jiné hagady, když Gabriel selže, Bůh přikáže leviatanovi, aby se pustil do boje s volem z hory („šor habar“), což bude mít za následek smrt obou (B. B. 75a; Pešiš. s. 188b). Maso leviatana nejenže poskytne potravu pro stůl spravedlivých, ale bude ho i velká zásoba na jeruzalémských trzích (B. B. l.c.). Z kůže leviatana Bůh vyrobí stany pro zbožné prvního stupně, opasky pro ty druhého, řetězy pro ty třetího a náhrdelníky pro ty čtvrtého. Zbytek kůže bude rozprostřen na hradbách Jeruzaléma a celý svět bude osvícen jeho jasem (ib.).
Symbolický výklad
Tyto hagady o leviatanovi jsou všemi komentátory s výjimkou některých ultrakonzervativců, jako je Bája ben Ašer („Šulan Arba'“, kap. iv., str. 9, kol. 3), vykládány jako alegorie. Podle Maimonida je hostina narážkou na duchovní požitek intelektu (komentář k Sanh. i.). Název je podle něj odvozen od 
(„spojit“, „sjednotit“) a označuje pomyslné monstrum, v němž jsou spojena nejrůznější zvířata („Moreh“, iii., kap. xxiii.). V kabalistické literatuře se „pronikavý leviatan“ a „křivý leviatan“ (Iz xxvii. 1), na nichž je založena hagada o lovu zvířete, vykládají jako označení Satana-Samaela a jeho choti Lilith („‚Emeḳ ha-Melek“, str. 130a), zatímco Ḳimḥi, Abravanel a další považují tyto výrazy za narážky na zničení mocností, které jsou Židům nepřátelské (srov. Manasses ben Israel, „Nišmat Ḥajim“, str. 48; další odkazy viz také Kohut, „Aruch Completum“, s. v. „Leviatan“, a jeho stať v „Z. D. M. G.“, díl xxi., str. 590, o paralelách v perské literatuře). Hagadské výroky získaly vliv na představivost básníků, kteří zavedli narážky na leviatanovu hostinu do liturgie.
S. S. I. Br. v apokryfní literatuře:
V židovské eschatologii zaujímají leviatan i behemot významné místo. V Henochově knize (lx. 7-9) Henoch říká:
(Charles, „Book of Enoch“, str. 155; srov. „tajné komnaty Leviatana“, které odhalí Elihu b. Berakel Buzita, Cant. R. i. 4).
„V onen den se zrodí dvě nestvůry: samice nestvůry, nazvaná ‚Leviatan‘, aby sídlila v hlubinách oceánu nad prameny vod; samec se však jmenuje ‚Behemot‘, který svou hrudí obsadí pustou poušť jménem ‚Dendain‘ , na východě zahrady, kde bydlí vyvolení a spravedliví. A prosil jsem toho druhého anděla, aby mi ukázal moc těchto oblud; jak byly vytvořeny v jeden den, přičemž jedna byla umístěna v mořské hlubině a druhá v hlavní zemi pouště. A on ke mně promluvil: „Ty, synu člověka, hledáš zde, abys poznal, co je skryto?“
Podle II Esdras VI. 49-53 stvořil Bůh pátého dne dvě velké obludy, Leviatana a Behemota, a oddělil je, protože sedmá část světa, která byla určena vodě, je nemohla udržet pohromadě, a Behemotovi dal tu část, která třetího dne vyschla a měla tisíc hor, které podle Žalmu i. 10, jak je chápou hagadisté („Behemot na tisíci pahorcích“; srov. Lv. R. xxii.; Num. r. xxi. a Job xl. 20), zásobují behemota potřebnou potravou. Leviatanovi dal Bůh sedmou část země naplněnou vodou; a vyhradil si, že v budoucnu zjeví, kým a v jakém čase mají být leviatan a behemot snědeni.
V syrské Apokalypse Baruchově, xxix. 4 se rovněž předpovídá doba, kdy behemot vyjde ze svého ústraní na souši a leviatan z moře, a obě gigantické obludy, stvořené pátého dne, budou sloužit jako potrava pro vyvolené, kteří přežijí ve dnech Mesiáše.
Mezi gnostiky.
Behemot a Leviatan tvoří v gnostickém systému Ofitů a dalších dva ze sedmi kruhů či stanic, kterými musí duše projít, aby byla očištěna a dosáhla blaženosti (Hippolyt, „Adversus Omnes Hæreses“, v. 21; Origenes, „Contra Celsum“, vi. 25). Jako by maso „divokého vola“ behemota a ryby leviatana nebylo považováno za dostatečné pro velkou hostinu spravedlivých v budoucnu, bylo přidáno ptactvo, tedy „ziz“ (A. V. „divoká polní zvěř“), o němž se mluví v Ž 1. 11 po zprávě o behemotovi ve verši 10 a rabíni je chápou jako označení obrovského ptáka (B. B. 73b). Tak Apokalypsa Simeona b. Jóaího (Jellinek, „B. H.“ iii. 76) má tři zvířata, nestvůrného vola behemota, rybu leviatana a gigantického ptáka ziz, připravená na velkou hostinu. Tato tradice však ukazuje na perský vliv, neboť právě k parské kosmologii existence těchto prapůvodních zástupců tříd zvířat patří. V knize „Bundahis“, xviii.-, jsou zmíněny čtyři takové druhy.xix: (1) „hadovitá ryba Kar, Ariž vody, největší ze stvoření Ahuramazdy“, odpovídající leviatanovi; (2) třínohý osel Chara, stojící uprostřed oceánu („Jasna“, xli. 28); v Talmudu je zmíněn jako „jednorožec ḳereš“, „ṭigras“ (tj, „thrigaṭ“ = „trojnohý“), gazel výšin (Ḥul. 59b) a pod jménem „Ḥariš“ tvoří v mohamedánské eschatologii náhradu za behemota a leviatana (viz Wolff, “ Muhammedanische Eschatologie“, 1872, str. 1 a 2). 174, 181); (3) vůl Hadhajoš, z něhož se připravuje potrava nesmrtelnosti a který tvoří obdobu behemota; a (4) pták Chamroš, hlavní z ptáků, který žije na vrcholu hory Alburz (srov. „Bundahis“, xix. 15); srov. také Simurgh (Avesta „Saena Meregha“, orlí pták, gryf, hebrejsky „Bar Yokneh“), bájný obří pták, kterého rabíni ztotožňují se zizem (viz Windischman, „Zoroastrische Studien“, s. 91-93; West, „Pahlavi Texts“, in Max Müller, „S. B. E.“ v. 65-71).
.