Termín etnocentrismus zavedl William Graham Sumner v roce 1906, když si všiml tendence lidí rozlišovat mezi in-group a out-group. Lze jej chápat jako názor vnímat vlastní kulturu jako lepší než kulturu kohokoli jiného z hlediska jazyka, chování, náboženství, zvyků atd. Je to proto, že každý jedinec, který se narodil v určité kultuře, vyrůstá a vstřebává hodnoty a názory své vlastní kultury a vytváří si představu o tom, co je „normální“, a považuje svůj vlastní kulturní kód za normu. Když lidé přijdou do kontaktu s jinými kulturami, kulturami s odlišnými hodnotami, vírou a chováním, často nechápou nebo neuznávají jedinečnost jiných kultur. Mají tendenci srovnávat, hodnotit a dokonce posuzovat ze svého vlastního úhlu pohledu. Tomuto jednání se říká etnocentrismus. Místo toho, aby se lidé dívali na jiné kultury z pohledu dané kultury, často je považují za nenormální. Mnozí sociologové tvrdí, že to způsobuje zkreslené chápání jiných kultur, protože je obtížné pochopit pohled někoho jiného. Přesto lze tuto zaujatost rozpoznat a kontrolovat.
Etnocentrismus často vede k vážným společenským problémům, jako je rasismus, kolonialismus atd. V současném světě jej mnozí sociologové považují za společný rys téměř všech kultur. V antropologii se však často používá termín „kulturní relativismus“ jako protiklad etnocentrismu. Pojem etnocentrismu je obtížné definovat pro jeho ústřední postavení v různých disciplínách, což omezuje i jeho užitečnost. William Graham Sumner přišel se dvěma různými definicemi tohoto pojmu. Za prvé jej lze použít pro názor, podle něhož je vlastní skupina považována za středobod všeho, zatímco ostatní skupiny jsou hodnoceny s ohledem na ni. Druhá definice zdůrazňuje myšlenku soudržnosti, solidarity a pospolitosti uvnitř in-group, která hájí své vlastní zájmy proti outsiderům, kteří jsou považováni za méněcenné.
Etnocentrismus lze označit za explicitní, pokud je schopen vyvolat pocity vůči outsiderům, zatímco za implicitní, pokud potlačuje tendence cítit k outsiderům. Může mít jak výhody, tak nevýhody. Výhodný je v tom smyslu, že nám pomáhá rozvíjet lásku k národu, kultuře, tradicím a hodnotám. Vytváří hrdost a sebevědomí příslušníků dané skupiny a vytváří pocit sounáležitosti a jednoty uvnitř společenství. Nevýhodou je neoblíbenost jiných kultur a také jejich diskriminace, protože jsou odlišné. Sociologové a antropologové jsou toho názoru, že téměř všichni lidé jsou alespoň v některé části svého života etnocentričtí, většinou aniž by si to uvědomovali.
Ačkoli neexistuje žádný pevný důvod, co etnocentrismus způsobuje, jsou vypracovány sociální a biologické teorie, které ho vysvětlují. Jednou z nich je přístup sociální identity, který naznačuje, že člověk se stává etnocentrickým v důsledku silné identifikace s vlastní kulturou. Podle teorie realistického konfliktu k etnocentrismu dochází v důsledku vnímaného konfliktu mezi skupinami.