Krční páteř

Krční páteř je nejvyšší část páteře, která leží mezi lebkou a hrudními obratli.

Skládá se ze sedmi různých obratlů, z nichž dva mají jedinečné názvy:

• První krční obratel (C1) je znám jako atlas.
• Druhý krční obratel (C2) je znám jako osa.

V tomto článku se budeme zabývat anatomií krčních obratlů – jejich charakteristickými znaky, skloubením a klinickým významem.

Obr. 1 – Přehled umístění krční páteře.

Charakteristické znaky

Krční obratle mají tři hlavní znaky, které je odlišují od ostatních obratlů:

• Trojúhelníkový obratlový otvor.

• Bifidní trnový výběžek – v tomto místě se trnový výběžek distálně rozděluje na dva.
• Příčné otvory – otvory v příčných výběžcích. Dávají průchod obratlové tepně, žíle a sympatickým nervům.

Obr. 2 – Charakteristické znaky krčního obratle

Atlas a osa

Atlas a osa mají další znaky, které je odlišují od ostatních krčních obratlů.

Atlas

Atlas je první krční obratel a artikuluje s týlem hlavy a osou (C2).

Od ostatních krčních obratlů se liší tím, že nemá obratlové tělo a trnový výběžek. Místo toho má atlas postranní hmoty, které jsou spojeny předním a zadním obloukem. Každá postranní hmota obsahuje horní kloubní fasetu (pro artikulaci s týlními kondyly) a dolní kloubní fasetu (pro artikulaci s C2).

Přední oblouk obsahuje fasetu pro artikulaci s dens axis. Ta je zajištěna příčným vazem atlasu – ten se upíná k laterálním masám. Zadní oblouk má žlábek pro obratlovou tepnu a míšní nerv C1.

Osa

Osa (C2) je snadno identifikovatelná díky své dens (odontoidnímu výběžku), který vystupuje superiorně z přední části obratle.

Dens artikuluje s předním obloukem atlasu, čímž vytváří mediální atlanto-axiální kloub. Ten umožňuje rotaci hlavy nezávisle na trupu.

Osa obsahuje také horní kloubní fasety, které artikulují s dolními kloubními fasetami atlasu a vytvářejí dva laterální atlanto-axiální klouby.

Obr. 3 – Kostní orientační body atlasu a osy.

Klouby

Klouby krční páteře lze rozdělit do dvou skupin – na ty, které jsou přítomny v celé páteři, a na ty, které jsou jedinečné pro krční páteř.

Klouby přítomné v celém páteřním sloupci

V celém páteřním sloupci jsou přítomny dva různé klouby:

• Mezi obratlovými těly – sousední obratlová těla jsou spojena meziobratlovými ploténkami, které jsou tvořeny fibrochartiláží. Jedná se o typ chrupavčitého kloubu, který se nazývá symfýza.

• Mezi obratlovými oblouky – vzniká skloubením horních a dolních kloubních výběžků ze sousedních obratlů. Jedná se o kloub synoviálního typu.

Jedinečný pro krční páteř

Existují dva klouby jedinečné pro krční páteř – atlanto-axiální (x3) a atlanto-okcipitální kloub (x2).

Atlanto-axiální klouby jsou tvořeny skloubením mezi atlasem a osou:

• Laterální atlanto-axiální klouby (x2) – vznikají skloubením mezi dolními fasetami laterálních mas C1 a horními fasetami C2. Jedná se o synoviální klouby rovinného typu.

• Mediální atlanto-axiální kloub – vzniká skloubením dens C2 s kloubní fasetou C1. Jedná se o synoviální kloub otočného typu.

Atlanto-okcipitální klouby tvoří skloubení mezi páteří a lebkou. Vyskytují se mezi pak horními fasetami laterálních mas atlasu a týlními kondyly na bázi lebky. Jedná se o synoviální klouby kondyloidního typu a umožňují flexi hlavy, tj. kývání.

Vaziva

V krční páteři je třeba vzít v úvahu šest hlavních vazů. Většina těchto vazů je přítomna v celém páteřním sloupci.

Přítomny v celém páteřním sloupci

• Přední a zadní podélné vazy – dlouhé vazy, které probíhají po celé délce páteře a pokrývají obratlová těla a meziobratlové ploténky.

• Ligamentum flavum – spojuje ploténky sousedních obratlů.

• Interspinózní vaz – spojuje spinózní výběžky sousedních obratlů.

Unikátní pro krční páteř

• Nuchální vaz – pokračování supraspinózního vazu. Připojuje se k hrotům trnových výběžků z C1-C7 a poskytuje proximální úpon pro rombické a trapézové svaly.

• Příčný vaz atlasu – spojuje laterální hmoty atlasu, a tím ukotvuje dens na místě.

(Poznámka: Některé texty považují interspinózní vaz za součást nuchálního vazu).

Obr. 4 – Vazivo krční páteře.

Anatomické vztahy

Krční páteř má úzký vztah k několika neurovaskulárním strukturám na krku.

Příčné otvory krčních obratlů poskytují průchod, kterým mohou procházet obratlová tepna, žíla a sympatické nervy. Jedinou výjimkou je C7 – kde obratlová tepna prochází kolem obratle, místo aby procházela příčným otvorem.

Míšní nervy jsou úzce spjaty s krčními obratli. Vycházejí shora z příslušných obratlů a procházejí meziobratlovými otvory vytvořenými klouby na kloubních výběžcích. Opět platí, že C7 je výjimkou – má sadu míšních nervů, které vycházejí shora (C7) i zespodu (C8) obratle. Se sedmi krčními obratli je tedy spojeno osm míšních nervů.

Klinický význam: Poranění krční páteře

Jeffersonova zlomenina atlasu

Vertikální pád na natažený krk, např. při potápění do příliš mělké vody, může stlačit laterální hmoty atlasu mezi týlními kondyly a osou. To způsobí jejich rozjetí od sebe a zlomeninu jednoho nebo obou předních/zadních oblouků.

Pokud dojde k pádu dostatečnou silou, může dojít také k přetržení příčného vazu atlasu.

Protože je obratlová štěrbina velká, je nepravděpodobné, že by došlo k poškození míchy na úrovni C1. Může však dojít k poškození dále po páteři.

Zranění způsobené hyperextenzí (whiplash)

Při dopravní kolizi zezadu nebo špatně provedeném ragbyovém zápase může dojít k tomu, že hlava je bičována dozadu na ramena, což způsobí whiplash. V lehčích případech dochází k poškození předního podélného vazu páteře, což je pro pacienta akutně bolestivé.

V těžších případech může dojít ke zlomeninám některého z krčních obratlů, protože jsou náhle stlačeny prudkým zpomalením. Opět platí, že vzhledem k tomu, že obratlová štěrbina je velká, je menší pravděpodobnost zasažení míchy.

Nejhorším scénářem těchto poranění je, že dojde k vykloubení nebo subluxaci krčních obratlů. K tomu často dochází na úrovni C2, kdy se tělo C2 posune dopředu vzhledem k C3. Takové zranění může vést k postižení míchy a následkem toho může dojít ke kvadruplegii nebo smrti. Častěji dochází k subluxaci na úrovni C6/C7 (50 % případů).

Hangmanova zlomenina

Hangmanova zlomenina označuje zlomeninu pars interarticularis (kostního sloupce mezi horní a dolní kloubní fasetou osy). Obvykle k ní dochází v důsledku vysokorychlostní hyperextenze a distrakce hlavy.

Takové zranění je pravděpodobně smrtelné, protože buď úlomky zlomeniny, nebo působící síla pravděpodobně přeruší míchu; způsobí hluboké bezvědomí, respirační selhání a srdeční selhání.

Zlomenina dens

Zlomeniny odontoidního výběžku představují ~40 % zlomenin C2.

Často jsou tyto zlomeniny nestabilní a hrozí u nich vysoké riziko avaskulární nekrózy – kvůli izolaci distálního fragmentu od jakéhokoli krevního zásobení. Jako u každé zlomeniny páteře existuje riziko postižení míchy.

Obr. 6 – Zlomenina báze dens.

.