Každý semestr, kdy na Jižní metodistické univerzitě vyučuji kurz o muslimech v hnutí za občanská práva, dávám svým studentům vybrané citáty Martina Luthera Kinga mladšího i Malcolma X a žádám je, aby hádali, kdo co řekl. Tak například předložím následující dva citáty a požádám o jejich správné přiřazení:
„Vzájemná neznalost je to, co v minulosti znemožnilo jednotu. Proto potřebujeme osvícení. Potřebujeme více světla o sobě navzájem. Světlo vytváří porozumění, porozumění vytváří lásku, láska vytváří trpělivost a trpělivost vytváří jednotu. Jakmile o sobě budeme mít více znalostí (světla), přestaneme se navzájem odsuzovat a vznikne jednotná fronta.“
„Většina bílých Američanů se považuje za upřímně oddané spravedlnosti pro černochy. Věří, že americká společnost je v podstatě vstřícná k fair play a k trvalému růstu směrem k utopii střední třídy ztělesňující rasovou harmonii. Bohužel se však jedná o fantazii plnou sebeklamu a pohodlné ješitnosti.“
A pokaždé se jim nepodařilo identifikovat, že první citát patří Malcolmovi a druhý Martinovi. Ale není to jen několik studentů, kteří se spletli. Americký vzdělávací systém a většina mainstreamových obrazů Martina a Malcolma byly zjednodušující a sanitární.
Martin je dokonalý hrdina, který hlásal nenásilí a lásku, a Malcolm dokonalý padouch, který sloužil jako jeho násilnický protějšek a hlásal nenávist a bojovnost. Výsledkem je nejen nepoctivé čtení dějin, ale i dichotomie, která umožňuje, aby byl doktor King okleštěn, aby se nám lépe žilo, a Malcolm X démonizován jako demagog, před nímž musíme všichni utéct. Redukce těchto mužů na takto zjednodušené symboly nám umožňuje filtrovat politické programy podle toho, jak „podobné Kingovi“ jsou. Proto jsou nelegitimní formy smíření legitimizovány prostřednictvím Kinga a legitimní formy odporu jsou delegitimizovány prostřednictvím Malcolma X.
Malcolm nikdy nebyl násilník, ani jako člen Islámského národa, ani jako sunnitský muslim. Malcolm však považoval za pokrytecké požadovat, aby se černoši ve Spojených státech zavázali k nenásilí, když byli neustále na straně státního násilí. Domníval se, že černoši v USA mají právo se bránit, a obviňoval Spojené státy z nedůslednosti, když se odvolávaly na to, že jejich otcové zakladatelé hájí svobodu pro všechny kromě nich.
Malcolm věděl, že jeho trvání na této zásadě způsobí, že bude ještě více démonizován, a nakonec prospěje hnutí doktora Kinga, což bylo přesně to, co zamýšlel. Jen několik týdnů před svým zavražděním se vydal do Selmy podpořit doktora Kinga a ochotně přijal jeho roli děsivé alternativy. V každém rozhovoru, při setkání s Dr. Corettou Scott Kingovou i jinde hlásal, že by USA udělaly dobře, kdyby dobrému reverendovi daly to, co žádá, nebo jinak.
Nikdy však ve skutečnosti neřekl, co je to „nebo jinak“, a kladl tak Americe větší naléhavost, aby Kingovým požadavkům ustoupila. Malcolm neměl problém hrát si na padoucha, pokud to vedlo k tomu, že se s jeho lidmi už nebude zacházet jako se zvířaty. A přestože byl King možná neochvějně oddán nenásilí, Malcolmův nátlak plně splnil svůj účel.
Jak napsal Colin Morris, autor knihy Unyoung, Uncolored, Unpoor: „Nepopírám pasivní rezistenci její náležité místo v boji za svobodu ani nezlehčuji přínos mužů jako Gándhí a Martin Luther King. Oba mají v dějinách své pevné místo. Chci pouze ukázat, že jakkoli stoupenci pasivní rezistence nesnášejí násilí, bez něj jsou politicky bezmocní. Američtí černoši potřebovali Martina Luthera Kinga i Malcolma X…“
Nešlo však jen o to, že Malcolm a Martin měli vzájemně se doplňující strategie k dosažení černošské svobody, ale hovořili také o odlišných skutečnostech. Malcolm hovořil spíše k severní realitě černých Američanů, kteří byli integrováni jen povrchně, zatímco Martin hovořil k jižní realitě, kde ani to nebylo možné.
Malcolm také hovořil o internalizovaném rasismu černochů, který bylo nutné překonat pro skutečné osvobození. Jak uvádí zesnulý James Cone: „King byl politický revolucionář. Malcolm byl kulturní revolucionář. Malcolm změnil myšlení černochů o sobě samých. Než přišel Malcolm, byli jsme všichni černoši. Po Malcolmovi nám pomohl stát se černochy.“
Proto, přestože se Malcolm v učebnicích a svátcích zlehčuje, je neustále oživován prostřednictvím protestních hnutí a umění. Prožil aktivismus takových osobností, jako jsou Muhammad Ali a Colin Kaepernick, inspiroval hnutí Black Power a byl ikonou pro americké muslimy, jak důstojně a s vírou existovat v nepřátelském prostředí.
A i v těchto nárocích na Malcolma jako symbol je sám Malcolm v plnosti své identity vymazán. Při obhajobě filozofie jeho hnutí se ho někteří snaží sekularizovat a záměrně vymazávají jeho muslimskou identitu. A jiní se při obhajobě jeho náboženské identity snaží o jeho depolitizaci. Tohoto napětí si Malcolm všiml ve svém vlastním životě, když řekl: „Pro muslimy jsem příliš světský. Pro jiné skupiny jsem příliš náboženský. Pro militanty jsem příliš umírněný, pro umírněné jsem příliš militantní. Cítím se jako na laně.“
Také muslimové by měli být opatrní, aby Malcolma nesanitizovali, jako USA sanitizovaly doktora Kinga. Omezovat Malcolma pouze na jeho zážitek z hadždže je podobné jako omezovat Kinga pouze na jeho projev „Mám sen“. Malcolm byl hrdý muslim, který nikdy nepřestal být černochem. A přestože již neodsuzoval celou bílou rasu, neúnavně kritizoval globální nadvládu bílé rasy.
Malcolm důsledně rostl způsobem, který mu umožňoval nejen účinněji hájit osud vlastního národa, ale také řešit širší soubor vzájemně propojených problémů. A ačkoli se zdá, že historie staví Malcolma do pozice jeho protikladu, doktor King začal formulovat mnohé ze stejných postojů, kvůli nimž byl Malcolm tak nepopulární.
Slovy velkého Jamese Baldwina: „Pokud jde o Malcolma a Martina, sledoval jsem dva muže, pocházející z nepředstavitelně odlišného prostředí, jejichž postoje byly původně na opačných pólech, jak se k sobě stále více přibližují. V době, kdy každý z nich zemřel, se jejich postoje prakticky shodovaly. Dá se říci, že Martin převzal Malcolmovo břemeno, vyjádřil vizi, kterou Malcolm začal vidět a za kterou zaplatil životem. A že Malcolm byl jedním z lidí, které Martin viděl na vrcholu hory.“
Možná je na čase se zeptat, proč se zdá, že oslavujeme jen jednoho z nich.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou vlastní autorovi a nemusí nutně odrážet redakční postoj Al-Džazíry.