ORIGINÁLNÍ ČLÁNEK
Ověření brazilské portugalské verze Beck Depression Inventory-II na vzorku komunityII ve vzorku komunity
Validação da versão brasileira em português do Inventário de Depressão de Beck-II numa amostra da comunidade
Marcio Henrique Gomes-OliveiraI; Clarice GorensteinI,II; Francisco Lotufo NetoI; Laura Helena AndradeI; Yuan Pang WangI
ISection of Psychiatric Epidemiology (LIM-23), Institute and Department of Psychiatry, Faculdade de Medicina, Universidade de São Paulo
IIDepartment of Pharmacology, Institute of Biomedical Sciences, Universidade de São Paulo
Corresponding author
ABSTRACT
BACKGROUND: Beckův inventář deprese (BDI) se celosvětově používá ke zjišťování depresivních symptomů. Tento dotazník byl revidován (1996) tak, aby odpovídal kritériím DSM-IV pro velkou depresivní epizodu. Hodnotili jsme spolehlivost a platnost brazilské portugalské verze BDI-II pro dospělé neklinické osoby.
Metody: Dotazník byl použit u 60 vysokoškolských studentů při dvou příležitostech. Poté 182 dospělých osob žijících v komunitě vyplnilo BDI-II, sebeposuzovací dotazník a škálu K10. Vyškolení psychiatři provedli s respondenty osobní rozhovory pomocí Strukturovaného klinického rozhovoru (SCID-I), Montgomeryho-Åsbergovy škály deprese a Hamiltonovy škály úzkosti. Ke zkoumání psychometrických vlastností BDI-II byla provedena deskriptivní analýza, analýza detekce signálů (Receiver Operating Characteristics), korelační analýza a analýza diskriminační funkce.
Výsledky: Koeficient vnitrotřídní korelace BDI-II byl 0,89 a koeficient vnitřní konzistence Cronbachova alfa byl 0,93. Vnitřní konzistence BDI-II byla 0,93. Vezmeme-li SCID jako zlatý standard, byla hraniční hodnota 10/11 nejlepší hranicí pro detekci deprese a poskytovala senzitivitu 70 % a specificitu 87 %. Souběžná validita (korelace 0,63-0,93 u současně aplikovaných škál) a prediktivní schopnost stupně závažnosti (více než 65% správná klasifikace) byly přijatelné.
ZÁVĚR: BDI-II je spolehlivý a platný pro měření depresivní symptomatologie u portugalsky mluvící brazilské neklinické populace.
Deskriptory:
RESUMO
OBJETIVOS: Deprese; Psychometrické škály; Platnost; Beckův inventář deprese; Brazílie: O Inventário de Depressão de Beck (IDB) é utilizado mundialmente para detectar sintomas depressivos. Este questionário foi revisado (1996) para se adequar aos critérios do DSM-IV para episódio depressivo maior. Avaliamos a confiabilidade e validade da versão I em português-brasileiro do IDB-I em uma amostra não clínica de adultos.
METODY: Dotazník byl dvakrát zadán 60 vysokoškolským studentům. Následně 182 dospělých osob žijících v komunitě vyplnilo dotazník IDB-II, dotazník vlastní odpovědi a škálu K10. Školení psychiatři vedli osobní rozhovory s respondenty pomocí strukturovaného klinického rozhovoru (SCID-I), Montgomeryho-Åsbergovy škály deprese a Hamiltonovy škály úzkosti. Ke zkoumání psychometrických vlastností IBD-II byla provedena deskriptivní analýza, detekce signálu (Receiver Operating Characteristics), korelace a diskriminační funkce.
Výsledky: Koeficient vnitrotřídní korelace IBD-II byl 0,89 a koeficient alfa vnitřní konzistence byl 0,93. Při použití SCID jako zlatého standardu se jako nejlepší hranice pro detekci deprese ukázal hraniční bod 10/11, který dosáhl senzitivity 70 % a specificity 87 %. Souběžná validita (korelace 0,63-0,93 u současně použitých škál) a prediktivní schopnost závažnosti (více než 65% správná klasifikace depresivních jedinců) byly přijatelné.
ZÁVĚR: BDI-II je spolehlivý a platný pro měření depresivní symptomatologie u brazilské neklinické portugalsky mluvící populace.
Deskriptory: Deprese, stupnice deprese, validita, Beckův inventář deprese, Brazílie.
Úvod
Beckův inventář deprese (BDI) je sebehodnotící nástroj, který se hojně používá po celém světě. Škála byla původně navržena Beckem a jeho spolupracovníky a v roce 1996 byla revidována tak, aby zahrnovala kritéria DSM-IV pro velkou depresivní epizodu (MDE).1 BDI-II2 byla přeložena z angličtiny do několika dalších jazyků a má dobré psychometrické vlastnosti, pokud jde o její použitelnost a platnost. Vzhledem k vysoké prevalenci depresivních poruch zahrnuje proces validace nezbytný krok k rozšíření jeho použití na širokou škálu populací.
Cíl studie
Vzhledem k potřebě validovat verzi nástroje v novém jazyce je cílem této studie prozkoumat psychometrické vlastnosti brazilské portugalské verze BDI-II3 z hlediska reliability, kritérií a souběžné platnosti. Uvádíme důkazy podporující platnost BDI-II při odhalování MDE a překryvů s úzkostí a psychickým strádáním, přičemž za zlatý standard považujeme SCID-I.
Metody
Anglická verze BDI-II byla přeložena do brazilské portugalštiny dvěma bilingvními výzkumníky (Y.P.W. a C.G.) z univerzity v São Paulu a zpětně přeložena rodilým mluvčím. Sémantická ekvivalence byla projednána se dvěma dvojjazyčnými klinickými psychiatry. Následně byla tato verze porovnána s nezávislým brazilským překladem, který vypracoval klinický psycholog na jiné univerzitě. Dohodnutá verze byla předložena k diskusi expertní skupině složené z jednoho klinického psychiatra, dvou klinických psychologů a jednoho psychofarmakologa, kteří byli kvalifikovanými odborníky, pokud jde o psychometrické nástroje, a měli klinické zkušenosti s depresivními stavy. Tato verze byla podrobena novému zpětnému překladu. Před použitím nástroje na cílových vzorcích byl BDI-II pilotně testován s 20 studenty medicíny pro účely kognitivního ladění. Proto se současná verze mírně liší od předchozí portugalské verze BDI-II, která byla navržena v Portugalsku.4
Účastníci
Dva nezávislé vzorky byly vybrány za účelem dokumentace různých psychometrických vlastností BDI-II: vzorek studentů kvůli spolehlivosti retestu a vzorek komunity za účelem stanovení nejlepšího hraničního bodu a validity BDI-II s vnějšími kritérii.
Vzor 1
BDI-II byl administrován 60 studentům medicíny Universidade de São Paulo (průměrný věk = 24,6 let, SD = 1,2, rozmezí = 22-26, s 51 % žen). Studenti vyplňovali dotazník BDI-II,3 sebeposuzovací dotazník (SRQ-20)5 a škálu K106 ve své třídě při dvou příležitostech s průměrnou délkou intervalu 15 dní.
Vzor 2
Následně vyplnil BDI-II,3 dotazník SRQ-20,5 a škálu K106 v Psychiatrickém institutu pohodlný vzorek 182 dospělých účastníků vybraných z populačního průzkumu domácností v metropolitní oblasti São Paula7 . Bez ohledu na jejich duševní zdraví nebo fyzický stav žili účastníci v době hodnocení ve své domácnosti. Průměrný věk tohoto vzorku žijícího v komunitě byl 41 let. (SD = 10,8, rozmezí = 20-60), průměrný počet let vzdělání byl 9,4 (SD = 3,9, rozmezí = 2-19) a 102 účastníků byly ženy (56 %). Všichni účastníci podstoupili osobní pohovory, při nichž byl použit strukturovaný klinický rozhovor (SCID-I)8 zakotvený pomocí klinického globálního dojmu (CGI)9 , Montgomeryho-Åsbergova škála hodnocení deprese (MADRS)10 a Hamiltonova škála úzkosti (HAM-A).11
Měření
BDI-II2,3 se skládá z 21 sad výroků o depresivních příznacích v posledních 15 dnech, které jsou hodnoceny na ordinální škále od 0 do 3, což dává celkové skóre od 0 do 63 bodů. Navrhované prahové hodnoty1 pro stupně závažnosti byly následující: 0-13 – minimální/žádná deprese; 14-19 – mírná deprese; 20-28 – středně těžká deprese; 29-63 – těžká deprese.
Pro další posouzení kriteriální validity BDI-II byly postupně použity následující srovnávací nástroje:
1) Strukturovaný klinický rozhovor pro poruchy I. osy DSM-IV (SCID-I)8 a škála klinického globálního dojmu (CGI)9
2) Montgomery-Åsbergova škála hodnocení deprese (MADRS)10
3) Hamiltonova škála úzkosti (HAM-A)11
4) Kesslerova škála psychické tísně (K10)5
5) Dotazník sebehodnocení (SRQ-20)6
Tato studie byla schválena etickou komisí Rady fakultní nemocnice a od účastníků byl před jejich vstupem do studie získán písemný informovaný souhlas.
Strategie analýzy dat
Byly vypočteny popisné analýzy, intraklasická korelace (ICC) vzorku studentů a koeficient vnitřní konzistence (Cronbachovo alfa) BDI-II vzorku komunity. Následně byly provedeny analýzy detekce signálu vůči diagnózám SCID-I/MDE pro všechna možná skóre BDI-II sestavením křivky ROC (Receiver Operating Characteristics). Byla vypočtena pozitivní prediktivní hodnota (PPV), negativní prediktivní hodnota (NPV) a procento chybné klasifikace. Po klasifikaci subjektů do depresivních a nedepresivních podskupin podle nejlepšího prahu byly vypočteny Spearmanovy korelace klasifikace a CGI
Pearsonovy korelace mezi BDI-II a psychometrickými nástroji. Analýza diskriminační funkce byla provedena podle stupně závažnosti BDI-II s použitím kanonické diskriminační funkce pro předpověď příslušnosti ke kategorii stupně závažnosti a s použitím diagnózy SCID-I/MDE jako kritéria. Všechny analýzy byly provedeny pomocí programu SPSS 14.0 s hladinou významnosti 0,05 pro dvouvýběrové testy.
Výsledky
Koeficient ICC pro spolehlivost retestu BDI-II pro vzorek studentů byl 0,89 (95%CI 0,82-0,93). Koeficient Cronbachovy alfy spolehlivosti BDI-II pro vzorek komunity byl 0,93 a alfy byly 0,92 a 0,93 pro podskupiny mužů a žen. Korelace mezi položkami se pohybovala od 0,44 do 0,73, což naznačuje uspokojivou homogenitu položek pro hodnocení základního konstruktu.
Průměrné skóre a směrodatná odchylka (SD) jednotlivých položek BDI-II jsou zobrazeny v tabulce 1 pro celkový vzorek a rozděleny podle pohlaví. Muži dosáhli významně nižšího skóre než ženy (7,88 vs. 11,43; F = 5,05; p < 0,05).
Všechna možná skóre BDI-II byla porovnána s případy SCID-I/MDE (tabulka 2). Nejlepší hraniční hodnota byla 10/11. Tato hranice vykazovala senzitivitu 70 % a specificitu 84,4 %. Kromě toho byla PPV 84,3 %, NPV 77 % a míra chybné klasifikace 23,1 %. Plocha pod křivkou ROC ukázala, že nástroj dokáže rozlišit 82,1 % (95%CI 75-89) případů MDE, což svědčí o značné přesnosti.
Při přijetí hraniční hodnoty 10/11 bylo 121 osob klasifikováno jako osoby bez deprese (BDI < 10) a 61 osob jako osoby s depresí (BDI > 10). Poměry skóre CGI byly následující: 87,6 % osob bez deprese bylo klasifikováno jako „ne nemocní/minimálně nemocní“ (CGI 1-3) a 64,6 % osob s depresí překročilo úroveň „středně nemocní“ (CGI 4-7). CGI korelovalo se skóre BDI-II a dichotomickou klasifikací deprese 10/11 (rho = 0,67, p < 0,05).
Přijmeme-li jako kritérium diagnózu MDE a navrhovanou hranici závažnosti, nejlepší rozlišovací schopnost BDI-II byla pozorována mezi jedinci s „minimální/žádnou depresí“ (skóre 0-13) a jedinci s „velmi těžkou“ depresí (skóre 29-63), kterých bylo 81,1 %, resp. 85,7 %. Celková prediktivní schopnost správně klasifikovaných případů byla 65,4 %.
Co se týče souběžné validity, korelace mezi BDI-II a SRQ-20 byla 0,67, resp. 0,89 u studentského a komunitního vzorku. Stejně tak korelace s K10 byly 0,63 a 0,93. Korelace s MADRS byla 0,75 a korelace s HAM-A byla 0,66 ve vzorku komunity.
Diskuse
Tato studie poskytuje první údaje o psychometrické výkonnosti brazilské portugalské verze BDI-II v neklinické populaci. Nástroj vykazoval časovou stabilitu a byl vnitřně konzistentní a platný pro predikci přítomnosti depresivních symptomů. Zatímco většina studií hodnotila vzorky studentů, naše hlavní údaje spolu s klinickými rozhovory pocházejí od dospělých z komunity v širokém rozmezí věku a úrovně vzdělání. Význam sebehodnocení deprese byl také korelován s klinickým hodnocením závažnosti.
Spolehlivost brazilské portugalské verze je podobná původním koeficientům uváděným pro americkou verzi.2 Obecně byla vnitřní konzistence jazykově odlišných verzí BDI-II popsána jako dobrá až vynikající. Tato podobnost s největší pravděpodobností odráží robustní základní konstrukt a ukazuje reprezentativní kvalitu položek revidovaného dotazníku. Hodnota koeficientu pro brazilská data přibližně 0,90 podporuje jeho stabilitu a tento koeficient je srovnatelný s těmi, které jsou uváděny pro verze v angličtině a španělštině,12 turečtině13 a islandštině.14
Stejně jako ve většině publikovaných šetření BDI-II se v celkovém skóre důsledně objevoval vliv pohlaví. Zkreslení BDI-II z hlediska pohlaví se v nástrojích používaných k hodnocení deprese vyskytuje invariantně a toto zkreslení si zaslouží budoucí zkoumání.
V literatuře se objevují kontroverze ohledně rozmezí cut-score používaných pro kategorizaci osob s mírnou, středně těžkou a těžkou depresí.1 Při přijetí Kendallova doporučení (10/11 pro dysforii a 15/16 pro mírnou depresi) zjistili Dozois a spol.15 senzitivitu 71 % a specificitu 88 %. Vyšší hraniční hodnoty 13/14 a 20/21 však zlepšily senzitivitu na 81 % a specificitu na 92 %. Nedávno Shean et al.16 ukázali, že hranice 18/19 je adekvátním ukazatelem specificity (84,4 % až 100 %) pro středně těžkou až těžkou depresi.
Náš hraniční bod 10/11 je podobný prahům kanadských15 a tureckých studií.13 Naopak při zvýšení prahu pro detekci mírné deprese na 13/14 klesá senzitivita na 58,3 % a dochází k malému zvýšení specificity (87,7 %).2 Navíc při vyšším prahu (např. 20/21) dochází k nepřijatelné senzitivitě a vysoké specificitě. Pokud se přijme navrhovaná hranice 26/27 pro těžkou depresi,2 stává se citlivost pro odhalení deprese příliš triviální (21,7 %). Hranice 10/11 této brazilské portugalské verze funguje dobře při binární predikci pro 82 % případů deprese oproti případům bez deprese. Predikční schopnost pro různé úrovně závažnosti je sice přijatelná, ale nižší než hodnota 87 % z islandské studie.14
BDI-II prokázal vysokou korelaci se současně aplikovanými nástroji. V literatuře se překryv konstruktu hodnoceného pomocí BDI-II a běžných škál používaných ke screeningu deprese (např. MADRS, HAM-D) pohyboval v rozmezí 0,69 až 0,86. V literatuře se uvádí, že se BDI-II překrývá s běžnými škálami používanými ke screeningu deprese. V našem šetření vykazoval BDI-II rovněž dobrou korelaci se škálami obecné psychopatologie, jako jsou K10 a SRQ-20.
Je třeba upozornit na některé slabiny této studie. Vzorek byl hodnocen ve zdravotnickém zařízení, což může zkreslovat výsledky. Účastníci mohli své příznaky zveličovat, aby získali léčbu zdravotních problémů. Naše výsledky jsou však srovnatelné s většinou mezinárodních studií a zajišťují použitelnost BDI-II pro neklinické vzorky. Navíc přijetí SCID-I jako kritéria mohlo ztížit predikci, protože časový rámec SCID-I přesahuje časový rámec BDI-II, který hodnotí pouze poslední dva týdny. Proto mohly některé depresivní příznaky ustoupit do té míry, že je dotazník nezjistil. Stejně tak období, které pokrývají souběžné nástroje (např. SRQ-20 a K10), také přesahuje délku období, které pokrývá BDI-II.
Velkou část konstruktové validity BDI-II je třeba ještě prokázat. Některé specifikátory deprese (např. chronicita, remise a symptomatický vzorec atypické prezentace) by měly být zkoumány s prospektivním designem a širším vzorkem. Použitelnost BDI-II by měla být testována na klinických vzorcích aktivních případů deprese, v epidemiologických průzkumech, v primární péči a ve všeobecných nemocničních zařízeních. Závěrem lze říci, že ukazatele spolehlivosti a validity brazilské portugalské verze BDI-II byly uspokojivé a podporují jeho použití v brazilské neklinické populaci k predikci pravděpodobné deprese.
Poděkování
Tento projekt sponzorovala Fundação de Amparo à Pesquisa do Estado de São Paulo. Dr. YPW je příjemcem grantu (Process # 2008/11415-9). Conselho Nacional de Pesquisa (CNPq) sponzoroval Dr. CG a LHA. Oceňujeme zapojení nakladatelství Casa do Psicólogo, které laskavě poskytlo formuláře BDI-II a dalo svolení k jejich použití v Brazílii. Jsme také vděčni Prof. Ronaldu C. Kesslerovi, který dal svolení k použití nástroje K10.
1. Americká psychiatrická asociace. Diagnostický a statistický manuál duševních poruch. Čtvrté vydání (DSM-IV). Americké psychiatrické nakladatelství. 1994.
2. Beck AT, Steer RA, Brown GK. BDI-II: Beck Depression Inventory Manual (Beckův inventář deprese). Psychological Corporation. 1996.
3. Gorenstein C, Wang Y-P, Argimon IL, Werlang BSG. Manual do Inventário de depressão de Beck – BDI-II. Beck AT, Steer RA, Brown GK, editoři. São Paulo: Editora Casa do Psicólogo. 2011.
4. Coelho R, Martins A, Barros H. Klinické profily týkající se pohlaví a depresivních symptomů u adolescentů zjišťované pomocí Beckova inventáře deprese II. Eur Psychiatry. 2002;17(4):222-6.
5. Harding TW, de Arango MV, Baltazar J, Climent CE, Ibrahim HH, Ladrido-Ignacio L, et al. Mental disorders in primary health care: a study of their frequency and diagnosis in four developing countries. Psychol Med. 1980;10(2):231-41.
6. Kessler RC, Andrews G, Colpe LJ, Hiripi E, Mroczek DK, Normand SL, et al. Short screening scales to monitor population prevalences and trends in non-specific psychological distress. Psychol Med. 2002;32(6):959-76.
7. Viana MC, Teixeira MG, Beraldi F, Bassani I de S, Andrade LH. Sao Paulo Megacity Mental Health Survey – populační epidemiologická studie psychiatrické nemocnosti v metropolitní oblasti Sao Paula: cíle, design a realizace v terénu. Rev Bras Psiquiatr. 2009;31(4):375-86.
8. First M, Spitzer R, Gibbon M, J W. Structured Clinical Interview for DSM-IV- TR Axis I Disorders, Research Version, Non-patient Edition (SCID-I/NP). Biometrics Research, New York State Psychiatric Institute. 2002.
9. Guy W. ECDEU Assessment Manual for Psychopharmacology (Příručka pro hodnocení v psychofarmakologii). Revised Rockville,MD. 1976:218-22.
10. Montgomery SA, Asberg M. Nová škála deprese navržená tak, aby byla citlivá na změny. Br J Psychiatry. 1979;134:382-9.
11. Hamilton M. Hodnocení úzkostných stavů pomocí ratingu. Br J Med Psychol. 1959;32(1):50-5.
12. Wiebe JS, Penley JA. Psychometrické srovnání Beck Depression Inventory-II v angličtině a španělštině. Psychol Assess. 2005;17(4):481-5.
13. Kapci EG, Uslu R, Turkcapar H, Karaoglan A. Beck Depression Inventory II: hodnocení psychometrických vlastností a hraničních bodů u turecké dospělé populace. Depress Anxiety. 2008;25(10):E104-10.
14. Arnarson TO, Olason DT, Smari J, Sigurethsson JF. Beck Depression Inventory Second Edition (BDI-II): psychometrické vlastnosti v islandské populaci studentů a pacientů. Nord J Psychiatry. 2008;62(5):360-5.
15. Dozois D, Dobson K, Ahnberg J. A psychometric evaluation of the Beck Depression Inventory-II. Psychol Assess. 1998;10(2):83-9.
16. Shean G, Baldwin G. Sensitivity and specificity of depression questionnaires in a college-age sample [Citlivost a specifičnost dotazníků deprese u vzorku vysokoškoláků]. J Genet Psychol. 2008;169(3):281-8.
Korespondující autor:
Rua Dr. Ovídio Pires de Campos, no. 785; 3º. andar – Ala Norte – Sala 17
CEP: 05403-010; São Paulo, SP, Brazílie
Telefon/Fax: (+55 11) 2661-6976
E mail: [email protected]
Předloženo 13. července 2011; přijato 3. března 2012
.