Původně jsme tento článek zveřejnili 4. ledna 2016 jako vysvětlení, proč jsme se rozhodli pořádat naše týdenní bohoslužby v sobotu odpoledne. V září 2019 přecházíme na nedělní dopoledne, abychom se jako církev lépe zaměřili na učednictví. Pokud zápasíte s teologií nedělní bohoslužby nebo s tím, který den v týdnu byste měli uctívat, přečtěte si tento článek a také Den Páně: Pán Bůh: biblické, historické a teologické základy nedělní bohoslužby od Terryho Ilese. Myslíme si, že oba články jsou užitečné pro promyšlenou diskusi. V Kristu starší Cornerstonu
Úvod
V Cornerstonu sloužíme bohoslužby v sobotu v 17:00 hodin. Někteří se ptají, proč uctíváme v sobotu místo v neděli. Stručná odpověď zní: Jako církev máme poslání oslovovat necírkevní obyvatele Westfordu, konkrétně rodiny s dětmi, a věříme, že setkávání v sobotu je v poslušnosti ke svobodě, kterou máme v Kristu, součástí naplňování tohoto poslání.
Novozákonní bohoslužba a svoboda
Při pohledu na Boží slovo v těchto otázkách si uvědomujeme, že kdyby chtěl Kristus povýšit nedělní bohoslužbu na úroveň obřadu, jako je Večeře Páně nebo křest, mohl tak jasně učinit. Ale neudělal to. Když se podíváme na Boží slovo a Kristovo poselství v něm, poznáváme svobodu, kterou v něm máme.
Apoštol Pavel se nedržel striktně ranní nedělní bohoslužby. Ve Skutcích 20,7 se píše: „V první den týdne jsme se sešli k lámání chleba. Pavel mluvil k lidu, a protože měl v úmyslu druhý den odejít, vydržel mluvit až do půlnoci“. (NIV) Stejně tak autor Skutků vyzdvihuje církev v Jeruzalémě jako zbožný příklad církve, která se cítila svobodná v tom, že může uctívat, kdy chce: „Každý den se nadále scházeli na chrámových nádvořích…“ (Sk 2,46 NIV) To, co Lukáš vyzdvihuje, není čas jejich setkávání, ale jejich srdečný postoj a jejich hojná láska k Bohu a k sobě navzájem. Morálním aspektem zákona, který dodržujeme, není „kdy“ uctíváme, ale „kdo“ a „jak“ uctíváme.
Pavel odvážně učí o hloubce svobody, kterou máme v Kristu. Římanům 14,5-6a říká: „Někdo považuje jeden den za posvátnější než jiný, jiný považuje každý den za stejný. Každý ať je o tom plně přesvědčen ve své mysli. Kdo považuje některý den za zvláštní, činí tak Pánu…“. A opět v Koloským 2,16-17: „Ať vás tedy nikdo nesoudí podle toho, co jíte nebo pijete, ani s ohledem na náboženský svátek, oslavu novoluní nebo sobotní den. To je jen stín toho, co mělo přijít; skutečnost však spočívá v Kristu.“ Pavel povzbuzuje první věřící, aby se řídili svým přesvědčením v Kristu.
Uctívání sobotního dne
Starý zákon nám pomáhá pochopit naši novozákonní svobodu, pokud jde o den uctívání. Zákon můžeme rozdělit do tří samostatných kategorií: 1) občanské zákony, kterými se řídí izraelský národ; 2) obřadní zákony, které Bůh dal Izraeli k jeho uctívání; a 3) morální zákony, které odrážejí Boží charakter a platí pro všechny lidi po všechny časy. Sobota (naše dnešní sobota) byla pro Židy určeným dnem, který měli zachovávat jako svatý, a to vlastně všechny tři (Ex 20,8; Dt 5,12). Bůh dal sobotu jedinečně izraelskému národu, aby ho vyčlenil jako národ (občanský, obřadní), ale samotný příkaz předcházel Desateru (morální). V Genesis 2,1-2, tedy ještě před vydáním Zákona, Bůh vymodeloval „den“ či „čas“ odpočinku pro celé stvoření.
Jako Žid Ježíš dokonale dodržoval sobotní zákon a dal nám občanské, obřadní i morální naplnění (Mt 11,28; 12,8; Žd 4,10.14). Dělal to nečekaným způsobem, který náboženští vůdci nechápali a nelíbil se jim (Mt 12,1-14; Mk 2,23-27; Lk 6,1-11). Ježíš měl právo nově vykládat sobotu a říkat nám, jak byla zamýšlena, aby nás požehnala, a ne svazovala: „Sobota byla stvořena pro člověka, ne člověk pro sobotu. Syn člověka je tedy Pánem i nad sobotou“. (Mk 2,27b NIV) Ježíš vyzval své následovníky, aby v tento den konali dobro (Jan 5,16-18; Mt 12,11-12).
Ježíš upřednostňoval potřeby svých učedníků i potřeby své vlastní služby, místo aby upřednostňoval omezení toho, co se může a nemůže dělat v sobotní den. Kristus přímo modeloval, že smyslem soboty je konat dobro.
Svoboda konat dobro v den Páně
Od počátku církve si Kristovo tělo vyčlenilo neděli místo soboty jako zvláštní den pro společné uctívání Boha (Jan 20,19; Sk 20,7; 1K 16,2). Zachází se s ní s úctou a respektem, protože je časově blízko vzkříšení. Nazýváme ho „Pánův den“, protože ho tak nazývá Jan ve Zjevení 1,10. Protože je sobota naplněna v Kristu (Žd 10,1; Kol 2,17), nevěříme, že se sobotní sobota přenesla na neděli. Spíše nám naplnění soboty v Kristu dává svobodu shromažďovat se ke společné bohoslužbě v čase, který je pro naše poslání nejvhodnější.
Cornerstone má strategické poslání vytvářet, zrát a rozmnožovat učedníky ve Westfordu a okolních městech. Jsme přesvědčeni, že nejlépe můžeme být církví zaměřenou na evangelium, která mění životy prostřednictvím sdílení poselství Ježíše Krista slovem i skutkem, když stanovíme čas společné bohoslužby na sobotní večer. Mnoho rodin má problém dostat se ráno do kostela, ať už kvůli problémům s vytahováním dětí z postele nebo kvůli závazkům spojeným s nedělními dopoledními aktivitami. Chceme, aby necírkevní lidé poznali Krista.
V neděli chceme uctít vzkříšení tím, že strávíme čas uctíváním Boha v soukromí, jako rodina a na misii. Chceme si odpočinout, a jak Duch svatý dovolí, oslovit a milovat sousedy nebo přátele, kteří běžně do kostela nechodí. Tento rozvrh nám pomáhá oslovovat ztracené v našem společenství v sobotu, v neděli i v ostatní dny v týdnu.
Dbáme na to, abychom neměnili podstatu evangelia, ale jsme ochotni, podobně jako Pavel, „…stát se vším pro všechny lidi, abych všemi možnými prostředky některé zachránil“ (viz 1 Kor 9,19-23 NIV). Stejně jako Pavel cíleně a v modlitbě kontextualizujeme svou službu, abychom oslovili ztracené. Doufáme, že se k nám připojíte.