Legenda Pink Floyd Syd Barrett zemřel ve svém domě v Cambridgeshire.
Šedesátiletý zpěvák, který se na vrcholu své kariéry v šedesátých letech zhroutil kvůli LSD, zemřel minulý pátek (7. července). Uvádí se, že zemřel na komplikace spojené s cukrovkou, jiné zprávy však naznačují, že příčinou smrti byla rakovina.
V prohlášení skupiny Pink Floyd se uvádí: „Kapela je přirozeně velmi rozrušena a zarmoucena zprávou o smrti Syda Barretta.
„Syd byl vůdčím světlem rané sestavy kapely a zanechává po sobě odkaz, který nepřestává inspirovat“.
Jeho bratr Alan dnes (11. července) potvrdil jeho úmrtí a uvedl: „Zemřel v klidu doma. V nejbližších dnech se uskuteční soukromý rodinný pohřeb.“
„Syd“ Barrett se narodil 6. ledna 1946 v Cambridge jako Roger Keith Barrett, nejmladší z pěti dětí. Od útlého věku byl nadšeným hudebníkem a přezdívku, která se stala jeho nejvýraznějším pseudonymem, získal v patnácti letech jako odkaz na jiného cambridgeského hudebníka, který se rovněž jmenoval Sid Barrett.
Barrett založil Pink Floyd spolu s Rogerem Watersem, Nickem Masonem a Rickem Wrightem v roce 1965 a kapelu údajně pojmenoval podle dvou bluesových umělců, Pinka Andersona a Floyda Councila, kteří měli místo v jeho sbírce desek.
Z R&B začátků si kapela vyvinula jedinečný psychedelický styl, který dobře seděl tehdejším swingujícím londýnským hipsterům. Brzy se stali domácí kapelou ve vyhlášeném klubu UFO na Tottenham Court Road ve West Endu, který propagoval kapely z psychedelického undergroundu.
Kapela nahrála v lednu 1967 svůj první singl „Arnold Layne“, který Barrett napsal o převlékači. Nahrávku produkoval scénárista 60. let Joe Boyd a ukázala se jako dostatečná k tomu, aby EMI nabídla skupině smlouvu.
Po získání hitu ‚See Emily Play‘, který opět napsal Barrett, v první desítce hitparád, vydala skupina v srpnu 1967 debutové LP ‚The Piper At The Gates Of Dawn‘.
Deska, na níž Barrett napsal osm písní a na dalších dvou se podílel, byla nahrána ve studiích Abbey Road v londýnské čtvrti St John’s Wood, v sousedství místa, kde Beatles natáčeli ‚Sgt Pepper’s Lonely Hearts Club Band‘.
Kromě složení mnoha skladeb byl Barrett proslulý svou inovativní hrou na kytaru, experimentováním se zpětnou vazbou a zkreslením a používáním rekvizit, jako je zapalovač Zippo, aby dosáhl jedinečného zvuku své kytary Fender Esquire.
Veřejnosti ve Velké Británii se to, co slyšela, líbilo – LP se dostalo do Top Ten a kapela si začala získávat oddané příznivce. Barrett však začínal být čím dál víc neukotvený, což se shodovalo s pravidelnou konzumací LSD.
Hvězda se začala na koncertech chovat nevyzpytatelně, nejpamátnější je vystoupení v San Francisku, kdy si na hlavu nanesl gel na vlasy, až se mu díky teplu z pódiových světel pomalu roztékal po obličeji.
Koncem roku 1967 byl požádán přítel kapely David Gilmour, aby se připojil jako druhý kytarista a kompenzoval tak Barrettovo chování. Došlo to tak daleko, že cestou na koncert v Southamptonu v lednu 1968 se Pink Floyd rozhodli ho nevyzvednout.
Když v roce 1968 vyšlo druhé album Pink Floyd „A Saucerful Of Secrets“, obsahovalo pouze jednu Barrettovu skladbu, „Jugband Blues“. Jeho oficiální odchod byl oznámen v březnu 1968.
Po této události se Barrett ukryl ve svém bytě v londýnském Earls Court a znovu se objevil v roce 1970, aby vydal dvě sólová alba ‚The Madcap Laughs‘ a ‚Barrett‘, která nebyla komerčně úspěšná. Na těchto deskách mu pomáhali mimo jiné Gilmour a Waters. Gilmour také v tomto období doprovázel Barretta na jeho jediném koncertu v červnu 1970 v londýnské Olympii.
V roce 1972 se Barrett znovu objevil ve skupině Stars, ale po jednom koncertu v Cambridge Corn Exchange odešel. V roce 1974 se jeho bývalému manažerovi Peteru Jennerovi podařilo přimět Barretta k návratu do Abbey Road v naději, že natočí další album. Když se i to ukázalo jako bezvýsledné, prodal Barrett práva na svá sólová alba zpět nahrávací společnosti a vrátil se do Cambridge, kde žil se svou matkou. Do hudebního průmyslu se již nikdy nevrátil a až do své smrti žil ve stejném domě. Rád prý maloval, psal a zahradničil. Pink Floyd mu zajistili, že stále dostával pravidelné tantiémy.
Pink Floyd samozřejmě dosáhli obrovské celosvětové slávy a skladba „Shine On You Crazy Diamond“ z alba „Wish You Were Here“ z roku 1975 mu byla poctou. Senzační je, že Barrett při nahrávání této skladby krátce navštívil studio, kde přibral na váze a oholil si vlasy. Ostatní členové kapely od té doby přiznávají, že je trápí, když ho vidí v tak rozcuchaném stavu.
Jaké jsou vaše vzpomínky na Syda? Jak vnímáte jeho smrt? Napište nám, co si o odchodu legendy myslíte, na diskusní fórum NME. Napište nám prosím své jméno a věk.
Připravili jsme pro vás galerii některých klasických momentů Syda Barretta. Podívejte se na ně zde.
Nakonec si na stránkách uncut.co.uk přečtěte klasický pohled na Syda Barretta a Pink Floyd, který původně vyšel v časopise Melody Maker v roce 1967.
.