Punkrocková ikona Henry Rollins potvrdil, že už léta neměl vážný romantický vztah. „Jsem superseriózní, nejsem v tom dobrý,“ řekl v novém rozhovoru pro Daily Beast: „Chci říct, že mi to prostě nejde! Ne že bych byl namočený do nevěry – jeden vztah je víc, než zvládnu. Selhávám. Jsem workoholik, a to se s přibývajícím věkem ještě zhoršuje. Když se mě nějaká úžasná žena zeptá: ‚Co budeme dělat o víkendu? Já na to: „Já pracuju. Není to jejich chyba. Očekávají od vás, že budete dospělý muž a budete něco dělat na 50 procent, a já to prostě nedokážu splnit. Pro mě to není obhajitelné a není nic, co bych mohl říct, abych vypadal dobře. Nikdy nezvýším hlas a nenadávám jim, ale prostě řeknu: „Víte co? Tohle mi fakt nejde. Myslel jsem, že to zvládnu. Oni drží v ruce hrst písku a po dvou týdnech jim zbyde jedno zrnko – a pak ztratí i to.“
„A tak jsem se rozhodl, že jsem opravdu dobrý ve dvou nebo třech věcech: Umím opravdu pracovat. Opravdu dokážu celé dny sedět sám a psát, editovat, dělat rozhlasový pořad. Dokážu sám s batohem na zádech vyrazit do šílených končin světa a dostat se z nich na druhém konci se všemi deseti prsty. Pustit mě do Severní Koreje a Střední Asie? Obojí jsem zvládl a jsem tady. Přijít včas na večeři? To bych opravdu chtěl, ale právě jsem zjistil, že mi to moc nejde. Nejspíš je to kombinace emocionální zástavy vývoje a nějaké věci ze spektra. Všechno to naráží na určitou část vztahu s dospělými, kdy nemám žádnou hru a říkám si: „Madam, plýtvám vaším časem“. Když je vám patnáct, je super být mladý idiot. To bys měl, aby ses později naučil jím nebýt. V 59 letech? To není žádná omluva, protože chodíš se skutečným dospělým člověkem na světě, který má víc života za sebou než před sebou, pokud chodíš přiměřeně věku, a nechce ztrácet čas s někým, kdo se jednoho dne objeví a řekne: „Ahoj, je mi 17 a jdu na eBay vyhrát tuhle věc“ – což se tento víkend chystám udělat. Opravdu nejsem součástí světa dospělých.
„Takže… jsem na nic. A přál bych si, abych nebyl, protože si myslím, že ženy jsou ta nejúžasnější věc. Za ty roky jsem měl kamarádky a všechno to jemně vyšumělo a jednoho dne se objevím a řeknu: „Ahoj.“ „Já vlastně nechodím na hodiny, že ne?“ A ony řeknou: „Ne, ty opravdu nechodíš.“ „Ahoj.“ „Ahoj. A já řeknu: „Au. Dobře.“ To je příliš mnoho informací. Ale už se dostkrát stalo, že v dospělosti zjistíte, v čem jste dobří a v čem ne. Byla tam úžasná žena, která si vzala jednoho z nejúžasnějších mužů americké hudby. Zemřela, ale zvala mě na své narozeninové oslavy. Ani nevíte, jak nervy drásající bylo přijít, najít si koutek a dvě hodiny v něm stát. Všechny její kamarádky tam byly jako voulez-vous a já tam stál jako ritalinové dítě ve škole – což jsem byl. Umím být na pódiu před lidmi. S lidmi? Moc ne. S přibývajícím věkem se mi to prohlubovalo:
Rollins, který se díky svým vyhraněným názorům a aktivistické práci stal jedním z nejpolitičtějších absolventů punku, tráví čas přijímáním různých hereckých rolí, kurátorstvím rozhlasového pořadu pro losangeleskou stanici KCRW a rozsáhlými turné s mluveným slovem.