„Byl to jemný rozchod,“ říká Carlile o rozchodu s Columbií. „Pořád si vážím toho, že mám nahrávací smlouvu – na světě není dítě, které by nechtělo mít smlouvu s Columbií – ale když to skončilo, museli jsme přehodnotit, kdo jsme a jak chceme nahrávat. Nemuseli jsme posílat naše demosnímky někomu do Columbie, abychom se dozvěděli jeho názor. Nemuseli jsme nikoho přesvědčovat, že je v pořádku nahrávat naživo.“
Co ale spoluhráči mohli udělat, bylo naplno přijmout harmonicky bohatý zvuk, který vytvářeli – a částečně skrývali – od roku 2005.
Populárně na Rolling Stone
„Když jsme se s dvojčaty dali dohromady,“ vysvětluje Carlile, „bylo to v Seattlu zlomové období, protože to byla ještě post-grungeová éra. V Seattlu bylo nemožné nebýt tou hudbou ovlivněn, ať už jste k ní měli jakýkoli vztah. To byl prostě status quo a dítě, které se vylilo s vaničkou, byla tříhlasá harmonie. Pocházel jsem z hlubokého country, poslouchal jsem Little River Band a Oak Ridge Boys a Alabamu a Judds. Kluci vyrostli na punkrocku, ale také na Beatles a Beach Boys. Všichni jsme tajně milovali ten harmonický zvuk, který v té době v Seattlu nikdo nedělal. Schovávali jsme se u mě v obýváku, společně jsme ty harmonie cvičili a na tom vzniklo naše pouto. Pak jsme chodili ven na koncerty a ty harmonie jsme nehráli, protože je v té době nikdo nechtěl slyšet.“
„The Story“, singl z roku 2007, který zůstává Carlileovou charakteristickou písní, je ukázkovým příkladem těchto dnů bez harmonií. Carlile zní fantasticky, její hlas přechází od chrapláku ve stylu Lucindy Williamsové až po kvílení hodné Thoma Yorka, a dvojčata Hanserothovi ji podporují spoustou arénově-kanadské palebné síly. Přesto, když je u mikrofonu jen jeden člen kapely, působí „The Story“ méně jako dílo demokracie a spíše jako přehlídka nejznámějšího člena skupiny.
Možná proto „The Eye“, výstavní, jižansky nakročená balada z alba The Firewatcher’s Daughter, působí tak úderně. Je inspirována skladbou „Helplessly Hoping“ od Crosbyho, Stillse a Nashe a je postavena na propletených hlasech Carlileové a obou bratrů Hanserothových. Žádný ze zpěváků není hlasitější než ostatní. „The Eye“ by se pravděpodobně nedostala ani na jednu z desek kapely Columbia – „Kdybychom jim řekli, že budeme zpívat tříhlasou harmonii na každou notu písně v kapele, která se jmenuje Brandi Carlile, asi by to moc dobře neprošlo,“ přiznává Carlile -, ale i tak je to nejlepší píseň, kterou za poslední roky vydali.
„Tim ji začal psát,“ říká. „Původně to byly dvě různé písně: jedna se jmenovala ‚If You Learned to Stay‘ a druhá ‚The Eye‘. Jednoho dne jsme nakonec spojili sloku jedné z nich s refrénem té druhé a prostě to fungovalo. Byly dobré už samy o sobě, ale dohromady byly ještě lepší.“
Zní vám to povědomě?