Měsíc ženské historie se ve Spojených státech slaví v březnu již několik desetiletí a jeho datum se nemění. S blížícím se koncem tohoto měsíce však stojí za povšimnutí, že ženy, jejichž příběhy tuto historii tvoří, se změnily.
Hnutí za rozšíření feminismu mimo provincionalismus mainstreamového diskurzu trvá již šesté desetiletí. Jedním z míst, kde je tato změna zřetelná, je projekt Feminist Freedom Warriors (FFW) na Syrakuské univerzitě, za kterým stojí nadnárodní feministické vědkyně Linda E. Carty a Chandra Talpade Mohanty. Na základě jejich průzkumu transnacionálního feminismu z roku 2015 vznikl FFW, první digitální videoarchiv svého druhu zaměřený na boje barevných žen globálního Jihu (Afrika, Indie a Latinská Amerika) a Severu (USA, Kanada, Japonsko). „FFW je projekt o mezigeneračních dějinách feministického aktivismu,“ uvedly jeho zakladatelky Cartyová a Mohantyová v e-mailu, „který se zabývá ekonomickými, antirasistickými a sociálně spravedlivými otázkami napříč národními hranicemi.“
Tyto vědkyně-aktivistky překročily hranice států a zemí, aby se zapojily do „rozhovorů u kuchyňského stolu“ s 28 významnými feministkami, od Beverly Guy-Sheftallové po Angelu Y. Davisovou, a shromáždily příběhy „těchto sester-spolubojovnic, jejichž myšlenky, slova, činy a vize“ ekonomické a sociální spravedlnosti „nás nadále inspirují k tomu, abychom pokračovaly“. Tyto ženy jsou představitelkami průkopnic a nositelek pochodní, které zpochybňovaly konvenční názory hlavního proudu amerického feminismu, jenž vzešel z 60. a 70. let 20. století.
Klíčem k této výzvě byla myšlenka intersekcionality, konceptu, který je pro některé stále matoucí, přestože povědomí o něm neustále roste.
Mainstreamový americký feminismus 20. století – vedený lidmi jako Betty Friedanová, spoluzakladatelka Národní organizace pro ženy (NOW) a autorka bestselleru The Feminine Mystique, a inspirovaný myšlenkou, že „osobní je politické“ – přiměl lidi po celé zemi přehodnotit otázky, jako je genderová diverzita ve vysokoškolském vzdělávání a reprodukční práva. Tento feminismus však také nutně potřeboval rozmanitost, protože vycházel z kulturních a historických zkušeností bílých heterosexuálních žen ze střední a vyšší třídy. V důsledku toho byly ignorovány otázky rasy, třídy, sexuality a handicapu. (Ignorovány byly také otázky imigrace, které jsou pro Cartyovou, Kanaďanku karibského původu, a Mohantyovou, pocházející z Indie, osobní i politické.)
Získejte svůj historický přehled na jednom místě: přihlaste se k odběru týdenního zpravodaje TIME History
V sedmdesátých letech 20. století tedy černošské feministické vědkyně-aktivistky, z nichž řada byla také LGBTQ, vyvinuly teoretické rámce, které měly sloužit jako vzor pro další barevné ženy a rozšířit definici a záběr feminismu. V průběhu posledních desetiletí 20. a prvního desetiletí 21. století publikovaly barevné ženy mnoho průkopnických prací, které na tuto dynamiku upozorňovaly. Odhalily tak vzájemně propojené systémy, které definují životy žen.
Teorie těchto systémů se stala známou jako intersekcionalita, termín zpopularizovaný profesorkou práva Kimberlé Crenshaw. Ve svém článku Mapování okrajů z roku 1991 vysvětlila, jak jsou lidé, kteří jsou „ženami i barevnými“, marginalizováni „diskurzy, které jsou utvářeny tak, aby odpovídaly jednomu nebo druhému“, nikoli oběma.
„Všichni žijeme složité životy, které vyžadují velké množství žonglování pro přežití,“ uvedly Cartyová a Mohantyová v e-mailu. „To znamená, že ve skutečnosti žijeme na křižovatkách překrývajících se systémů privilegií a útlaku.“
Na příkladu, vysvětlují, si představte LGBT Afroameričanku a heterosexuální bělošku, které obě patří k dělnické třídě. „Nezažívají stejnou míru diskriminace, i když pracují ve stejných strukturách, které je mohou lokalizovat jako chudé,“ vysvětlují Carty a Mohanty, protože člověk může zažívat homofobii a rasismus zároveň. Zatímco druhá může zažívat genderovou nebo třídní diskriminaci, „její bělost ji bude vždy chránit a izolovat od rasismu“.
Neuznání této složitosti, tvrdí vědci zabývající se intersekcionalitou, znamená neuznání reality.
Marie Anna Jaimes Guerrero v eseji v Mohantyho knize Feministické genealogie, koloniální dědictví, demokratické budoucnosti poutavě zdůrazňuje význam intersekcionality nebo „indigenismu“ pro americké domorodé ženy. „Jakýkoli feminismus, který se nezabývá právy na půdu, suverenitou a systémovým vymazáváním kulturních praktik původních obyvatel ze strany státu,“ uvádí Guerrero, „je omezený ve vizi a vylučující v praxi.“
Videoarchiv FFW a jeho doprovodná kniha Feminist Freedom Warriors: Genealogie, spravedlnost, politika a naděje, jsou kronikou desetiletí trvajícího vědecko-aktivistického úsilí o expanzivnější a inkluzivnější feminismus – a to včetně dějin žen. „Genealogie jsou důležité,“ říkají zakladatelky FFW, „protože nás tvoří naše historie a souvislosti.“ Jejich motivací je však také, jak říkají, poskytnout službu těmto feministkám budoucnosti.
„Jádrem intersekcionality pak je,“ říkají, „dojít k poznání, že všechny ženy nesdílejí stejnou míru diskriminace jen proto, že jsou ženy.“ FWW je jejich „hlubokým závazkem k genderové spravedlnosti v celé její průřezové komplexnosti.“
Oprava, 29. března
Původní verze tohoto článku obsahovala popisek fotografie, který chybně uváděl jméno fotografa. Jedná se o Kim Powellovou, nikoliv o Taveeshi Singhovou.
Pohledy historiků na to, jak minulost ovlivňuje současnost
Arica L. Colemanová se zabývá historií USA a je autorkou knihy That the Blood Stay Pure:
Kontaktujte nás na adrese [email protected].
Předsedkyně Výboru pro postavení afroamerických, latinskoamerických, asijských a indiánských historiků (ALANA) a ALANA Histories při Organizaci amerických historiků.