Fyzickogeograficky je Somálsko málo kontrastní zemí. Na severu se podél pobřeží Adenského zálivu táhne přímořská polopouštní rovina, jejíž šířka se pohybuje od zhruba dvanácti kilometrů na západě po pouhé dva kilometry na východě. Tato rovina, známá jako Guban (křovinatá země), je porostlá křovinami a protékají jí široké, mělké vodní toky, které jsou s výjimkou období dešťů korytem suchého písku. Když přijdou deště, vegetace, která je kombinací nízkých keřů a trsů trávy, se rychle obnoví a po určitou dobu poskytuje guban určitou pastvu pro kočovný dobytek. Tento pobřežní pás je součástí etiopského ekoregionu xerických travnatých a křovinatých oblastí.
Vnitrozemí od pobřeží zálivu se rovina zvedá ke srázným, k severu obráceným útesům členité vysočiny. Ty tvoří drsné pohoří Karkaar, které se táhne od severozápadní hranice s Etiopií na východ až k cípu Afrického rohu, kde končí srázy u Caseyru. Celková nadmořská výška podél hřebene těchto hor se pohybuje v průměru kolem 1 800 metrů nad mořem jižně od přístavního města Berbera a východně od této oblasti pokračuje ve výšce 1 800 až 2 100 metrů téměř až ke Caseyru. Nejvyšší bod země, Shimber Berris, který se tyčí do výšky 2 460 metrů, se nachází poblíž města Erigavo.
Jižním směrem hory klesají, často ve vyvýšených výběžcích, na vyvýšenou náhorní plošinu bez stálých řek. Tuto oblast členitého horského terénu, mělkých náhorních údolí a obvykle suchých vodních toků znají Somálci jako Ogo.
Ve zvláště suché východní části Oga se náhorní plošina – přerušená několika izolovanými horskými pásmy – postupně svažuje k Somálskému moři a ve středním Somálsku tvoří rovinu Mudug. Hlavním rysem této východní části je dlouhé a široké údolí Nugaal s rozsáhlou sítí občasných sezónních vodních toků. Řeka Nugaal se vlévá do Somálského moře u města Eyl. Obyvatelstvo východní oblasti tvoří převážně kočovní pastevci, kteří se živí v oblasti s nízkými a nepravidelnými srážkami.
Západní část oblasti náhorní plošiny Ogo protínají četná mělká údolí a suché vodní toky. Roční úhrn srážek je zde větší než na východě a nacházejí se zde rovinaté oblasti orné půdy, které poskytují domov suchozemským zemědělcům. Nejdůležitější je, že v západní oblasti jsou stálé studny, ke kterým se převážně kočovné obyvatelstvo vrací v období sucha. Západní náhorní plošina se mírně svažuje k jihu a nenápadně přechází do oblasti zvané Haud, což je široký zvlněný terén, který představuje pro somálské kočovníky jedny z nejlepších pastvin, přestože zde více než polovinu roku chybí znatelné srážky. Hodnotu oblasti Haud zvyšují přírodní prohlubně, které se v období dešťů mění v dočasná jezera a rybníky.
Zóna Haud pokračuje více než šedesát kilometrů do Etiopie a rozsáhlá Somálská náhorní plošina, která leží mezi severními somálskými horami a vysočinou na jihovýchodě Etiopie, se táhne na jih a východ přes Etiopii do středního a jihozápadního Somálska. Část Haud ležící na území Etiopie byla předmětem dohody uzavřené v koloniální éře. V roce 1948 Britové pod tlakem svých spojenců z druhé světové války a ke zděšení Somálců „vrátili“ Haud (důležitou somálskou pastevní oblast, která byla pravděpodobně „chráněna“ britskými smlouvami se Somálci z let 1884 a 1886) a Ogaden Etiopii na základě smlouvy z roku 1897, v níž Britové postoupili somálské území etiopskému císaři Menelikovi výměnou za jeho pomoc proti drancování somálskými klany. Británie do ní zahrnula podmínku, že si somálští kočovníci zachovají svou autonomii, ale Etiopie si nad nimi okamžitě nárokovala svrchovanost. To vyvolalo v roce 1956 neúspěšnou snahu Británie odkoupit zpět somálská území, která jí byla předána. Od té doby je tento úsek země významným zdrojem regionálních sporů.
Jihozápadnímu Somálsku dominují jediné dvě stálé řeky v zemi, Jubba a Shabeelle. Tyto řeky pramení na Etiopské vysočině, tečou zpravidla jižním směrem a při sestupu k moři protínají široká údolí v Somálské náhorní plošině; nadmořská výška plošiny v této oblasti rychle klesá. Přilehlá pobřežní oblast, která zahrnuje dolní toky řek a táhne se od Mudugské planiny až ke keňským hranicím, má průměrnou nadmořskou výšku 180 m.
Řeka Jubba se vlévá do Somálského moře u Kismaayo. Ačkoli řeka Shabeelle kdysi zřejmě také dosahovala moře u Merca, předpokládá se, že se její tok v prehistorických dobách změnil. Nyní se Shabeelle stáčí k jihozápadu poblíž Balcadu (asi třicet kilometrů severně od Mogadiša) a v délce více než pětaosmdesáti kilometrů vede rovnoběžně s pobřežím. Řeka je stálá pouze do místa jihozápadně od Mogadiša; poté se skládá z bažinatých oblastí a suchých úseků a nakonec se ztrácí v písku východně od Jilibu, nedaleko řeky Jubba. V období povodní může řeka Shabeelle naplnit své koryto až k místu poblíž Jilibu a příležitostně se může dokonce prolomit do řeky Jubba dále na jih. Díky příznivým srážkovým a půdním podmínkám je celá říční oblast úrodnou zemědělskou oblastí a centrem největšího počtu usedlého obyvatelstva v zemi.
Ve většině severního, severovýchodního a severocentrálního Somálska, kde je málo srážek, tvoří vegetaci roztroušené nízké stromy, včetně různých akácií, a široce roztroušené trsy trávy. Tato vegetace ustupuje kombinaci nízkých keřů a trsů trávy ve velmi suchých oblastech na severovýchodě a podél Adenského zálivu.
S rostoucí nadmořskou výškou a množstvím srážek v přímořských pásmech na severu se vegetace zahušťuje. Běžné jsou aloje a na vyšších náhorních plošinách v oblasti Ogo jsou lesy. Na několika místech ve výšce nad 1500 m se vyskytují zbytky jalovcových lesů (chráněných státem) a plochy pryšce svícnovitého (Euphorbia candelabrum). Ve vyprahlejší vrchovině na severovýchodě jsou stromy Boswellia a Commiphora zdrojem kadidla, respektive myrhy, kterými je Somálsko známé již od starověku.
Široká náhorní plošina zahrnující severní město Hargeysa, která dostává poměrně velké množství srážek, je přirozeně pokryta lesy (z nichž velká část byla degradována nadměrnou pastvou) a místy rozsáhlými pastvinami. Část této oblasti je od 30. let 20. století obdělávána a pěstuje se zde čirok a kukuřice; v 90. letech 20. století představovala jedinou významnou oblast s usedlým zemědělstvím mimo jihozápadní Somálsko.
Haud jižně od Hargeysy pokrývají převážně polosuché lesy s rozptýlenými stromy, hlavně akáciemi, pod nimiž rostou trávy, mezi nimiž jsou druhy zvláště oblíbené jako krmivo pro hospodářská zvířata. Vegetace zde vytváří při pohledu shora prostorově periodické obrazce připomínající tygří kůži, a proto se jí říká „tygří buš“. Jak Haud přechází do Mudugské nížiny ve středním Somálsku, zvyšuje se suchost a vegetace nabývá charakteru subpouště. Dále na jih se terén postupně mění na polopouštní lesy a pastviny, protože ročních srážek přibývá.
Oblast zahrnující řeky Shabeelle a Jubba je poměrně dobře zavlažovaná a představuje nejobdělávanější oblast země. Nížiny mezi řekami podporují bohaté pastviny. Vyznačuje se suchou až subaridní savanou, otevřenými lesy a houštinami, které zahrnují často hojné podkladové trávy. Nacházejí se zde travnaté plochy a na nejzazším jihozápadě, poblíž keňských hranic, se vyskytují některé suché stálezelené lesy.
Podél Somálského moře od Hobyo na jihozápad až do blízkosti Mogadiša se rozkládá pásmo suchých pobřežních písečných dun, ekoregion Hobyo – travnaté a křovinaté oblasti. Tato oblast je pokryta roztroušenými křovinami a trsy trávy, kde jsou srážky dostatečné, i když nepředvídatelné. Velká část tohoto pobřeží je řídce osídlena, ale nadměrná pastva, zejména jižně od Mogadiša, vedla ke zničení ochranného vegetačního krytu a postupnému přesunu kdysi stacionárních dun do vnitrozemí. Původní flóra tohoto pobřeží obsahuje řadu endemických druhů a počínaje počátkem 70. let 20. století se objevily snahy o stabilizaci těchto dun novou výsadbou. Endemickými savci jsou dik-dik stříbrný (Madoqua piacentinii), jedna z nejmenších antilop na světě, a krtek zlatý somálský (Calcochloris tytonis). Mezi další endemické druhy patří dva plazi, scink Haackgreerius miopus a ještěrka Latastia cherchii, a dva ptáci, skřivan Ashův (Mirafra ashi) a skřivan Obbia (Spizocorys obbiensis). Dlouhodobé politické spory v Somálsku způsobily, že pobřeží je málo prozkoumané a stav biotopu neznámý.
Další vegetace zahrnuje rostliny a trávy vyskytující se v bažinách, do nichž se po většinu roku vlévá řeka Shabeelle, a v dalších rozsáhlých bažinách na dolním toku řeky Jubba. Močály s východoafrickými mangrovníky se nacházejí na místech podél pobřeží, zejména od Kismaayo až poblíž keňských hranic. Zdá se, že nekontrolovaná těžba způsobila v této oblasti určité škody na lesích. Další mangrovové porosty se nacházejí poblíž Mogadiša a na řadě míst podél severovýchodního a severního pobřeží
.