Pokud nemáte čas sedět a číst fyzickou knihu, je poslech audio verze považován za podvod? Pro některé zaryté knižní fajnšmekry by to být mohlo. Nové důkazy však naznačují, že pro náš mozek nemusí být čtení a poslech příběhu tak odlišné.
Ve studii publikované v časopise Journal of Neuroscience vědci z Gallantovy laboratoře na Kalifornské univerzitě v Berkeley skenovali mozky devíti účastníků, zatímco četli a poslouchali sérii příběhů z „The Moth Radio Hour“. Poté, co analyzovali, jak byla jednotlivá slova zpracovávána v mozkové kůře, vytvořili mapy mozků účastníků a zaznamenali, které oblasti jim pomáhaly interpretovat význam jednotlivých slov.
Výsledky zmapovali v interaktivním diagramu, který má být tento týden zveřejněn na webových stránkách Gallantovy laboratoře.
Při pohledu na skenování mozků a analýzu dat vědci zjistili, že příběhy stimulovaly stejné kognitivní a emocionální oblasti bez ohledu na jejich médium. To přispívá k našemu chápání toho, jak náš mozek dává sémantický význam skřehotavým písmenům a výbuchům zvuků, které tvoří naši komunikaci.
Toto je váš mozek o slovech
V roce 2016 vědci z Gallant Lab zveřejnili svou první interaktivní mapu mozku člověka poté, co poslouchal dvě hodiny příběhů z „Můry“. Jedná se o živý, duhově zbarvený diagram mozku rozdělený na přibližně 60 000 částí, tzv. voxelů.
Kódování a analýza dat v každém voxelu pomohla vědcům vizualizovat, které oblasti mozku zpracovávají určité druhy slov. Jedna část reagovala na výrazy jako „otec“, „odmítl“ a „znovu se oženil“ – společenská slova, která popisují dramatické události, lidi nebo čas.
Nejnovější studie, která porovnávala mozky při poslechu a čtení, však ukázala, že slova mají tendenci aktivovat stejné oblasti mozku se stejnou intenzitou bez ohledu na vstupní informace.
To bylo zjištění, které překvapilo Fatmu Denizovou, postdoktorandku Gallantovy laboratoře a hlavní autorku studie. Mozky zkoumaných osob vytvářely význam slov stejným způsobem bez ohledu na to, zda poslouchaly, nebo četly. Ve skutečnosti vypadaly mozkové mapy pro sluchový i zrakový vstup, které z dat vytvořili, téměř identicky.
Její práce je součástí širší snahy pochopit, které oblasti našeho mozku pomáhají dávat význam určitým typům slov.
Další práce před námi
Denizová chce experiment posunout ještě dál a testovat ho na širším okruhu subjektů. Chce do něj zahrnout účastníky, kteří nemluví anglicky, hovoří více jazyky nebo mají poruchy sluchového zpracování či dyslexii. Zjištění, jak přesně mozek vytváří význam slov, by mohlo být podnětem pro experimenty na dlouhá léta.
„Tohle může jít donekonečna … je to úžasná otázka,“ říká. „Bylo by úžasné pochopit všechny její aspekty. A to by byl konečný cíl.“
Prozatím Deniz říká, že výsledky této studie by mohly být důvodem k tomu, aby lidé, kteří mají problémy se čtením nebo poslechem, měli přístup k příběhům v různých formátech. Například děti, které vyrůstají s dyslexií, by mohly mít prospěch z audioknih, které jsou snadno dostupné ve třídě.
A pokud je poslech audioknih vaší oblíbenou metodou vyprávění příběhů, možná vůbec nepodvádíte. Ve skutečnosti se zdá, že stahováním knih do telefonu o nic nepřicházíte – jen se chováte jako chytrý čtenář, ehm, posluchač.