OBSAH VZDĚLÁVÁNÍ KE ZDRAVÍ V DNEŠNÍ DOBĚ
Předchozí diskuse o výchovných obtížích při zvládání dnešních zdravotních problémů zdůrazňuje výzvu, před kterou stojí vychovatelé ke zdraví. Podívejme se na několik důsledků této výzvy pro vzdělávací obsah a metody a na vhodná místa, kam soustředit naše úsilí.
Má-li být výzva splněna, musí se většina vzdělávacího úsilí soustředit na dospělé mimo třídu, kde mohou problémy vzniknout. Nestačí dát studentům na základní škole nebo dokonce na vysoké škole soubor nejnovějších vědeckých informací a očekávat, že je využijí, až dosáhnou věku, kdy se chronická onemocnění vyskytují nejčastěji. Takové očekávání přehlíží důležitý poznatek výzkumu v psychologii – rychle zapomínáme informace, které nejsou funkční v našem každodenním životě.
Ale i kdyby si lidé pamatovali vše, co se naučili na základní nebo vysoké škole, poslouží nejnovější vědecké informace současnosti jako vodítko pro chování studentů, až budou starší? Každý by jistě doufal, že ne, protože při dnešní dynamické povaze lékařského výzkumu vše nasvědčuje tomu, že mnohé nástroje pro řešení dnešních nemocí budou mnohem přesnější. Pokud by si omezené informace, které jsou dnes k dispozici, studenti pamatovali a používali je v pozdějším věku, mohly by sloužit jako odstrašující příklad skutečných opatření, která by studenti měli přijmout. …
Na co by se tedy mělo zaměřit vzdělávání? Neměl by se spíše než na předávání uspořádané řady zdravotních faktů klást hlavní důraz na to, aby se u studentů rozvíjela dovednost řešit zdravotní problémy, když nastanou? V každé škole nebo na vysoké škole se neustále objevuje nějaká zdravotní situace, v níž musí jednotlivci nebo skupiny jednat v zájmu svého zdraví. Až příliš často vyučující rozhodují o opatřeních, která je třeba přijmout, aniž by studentům dali příležitost shromáždit informace týkající se problému, vyhodnotit je, vypracovat vlastní řešení a tato řešení uvést do praxe.
Mají-li však studenti zkušenost s rozhodováním, naučí se shromažďovat relevantní fakta z různých zdrojů – což je mnohem důležitější úspěch než získání rozsáhlého souboru znalostí o zdraví. Budou mít také příležitost rozvinout schopnost rozlišovat mezi spolehlivými a nespolehlivými informacemi. Tato druhá dovednost je v současné době obzvláště důležitá, protože při rychlém postupu vědeckých objevů není často snadné odlišit výzkumné úspěchy od přehnaných tvrzení šarlatánů nebo přehnané touhy po publicitě ze strany pseudoinvestigativců.
Jedním z dalších aspektů výchovného obsahu dnešních zdravotních problémů, který je třeba vzít v úvahu, je skutečnost, že opatření, která je třeba přijmout k řešení současných problémů, jsou často v rozporu s některými našimi tradičními hodnotovými systémy. Byli jsme průkopnickým národem, který se více staral o rozvoj svého ekonomického blahobytu a blahobytu země než o zdravotní a jiná rizika, s nimiž se při průkopnickém úsilí setkává. V důsledku toho máme tendenci pohlížet s jistým despektem na člověka, který se snaží vyhnout nebezpečí nebo který dbá na přiměřenou opatrnost, aby se vyhnul ochromujícím zraněním nebo invalidizujícím nemocem. Je možné, že tento hodnotový systém částečně vysvětluje nedostatečný zájem o pravidla ochrany zdraví, nebezpečné podmínky v okolí domova nebo tendenci zbytečně riskovat, abychom se někam dostali v nedostižném čase? Nyní, když už nejsme průkopníky v tom smyslu, že nemusíme podstupovat zbytečná fyzická rizika, abychom pokročili, neměli bychom uvažovat o změně implicitního souhlasu, ne-li přímo chvály, kterou naše kultura přikládá těm, kdo nedodržují pravidla pro zdraví a bezpečnost? Kdyby se společnost mračila na nepřiměřené a zbytečné riskování, mohlo by to být skutečným podnětem k pozitivním opatřením pro kontrolu ničivých chronických nemocí a úrazů. . . .