Sokrates, Platón a Aristoteles – Filozofické myšlenky tří velkých myslitelů

Velcí starořečtí filozofové měli vliv na položení základů moderního světa, který se dnes potýká s mnoha zásadními otázkami; hluboce hledali smysl každodenního života a hluboce formovali své úvahy do rámce myšlenek zachycených a uzavřených v různých formách a formátech rukopisů. Vzhledem k tomu, že téma bylo poměrně široké a všezahrnující, zahrnovalo vše. Filozofie je v podstatě tolik o hledání základního smyslu života, o lepším pochopení způsobu prožívání našeho základního života, o hledání odpovědí na nesčetné nezodpovězené otázky, které hluboce obklopují naši existenci, náš účel a samotný vesmír vůbec.

Platón se učil od Sokrata a Aristoteles se učil od Platóna.

Vztah žák-učitel-student byl jedním z nejvíce fascinujících aspektů formování světa západní filozofie. Neexistovala žádná organizovaná místa, kde by se učilo a vyučovalo. Byl to Platón, kdo založil Akademii, a byl to Aristoteles, kdo založil lyceum. Platónova Akademie byla založena v roce 387 př. n. l. v Athénách. Aristoteles vstoupil do Akademie v útlém věku 16 nebo 17 let a zůstal tam až do svých 37 let. Aristoteles opustil Athény a stal se učitelem Alexandrie Veliké. Právě po této výuce se odvážil dobývat Východ.

O Sokratovi se nedochovala žádná písemná slova a byla to pouze Platónova písemná slova v podobě dialogů, které vedl se Sokratem. A byl to právě Platón, kdo označil Sokrata za svého učitele a že to, co se naučil o filozofii, je od jeho učitele.

Sokrates zůstal hlavním tématem téměř všech Platónových děl.

Sokrates všechno zpochybňoval. Jeho metoda tázání je známá jako Sokratova metoda (elenchus). Kázání pedagogiky, to je praxe vyučování, při níž učitel získává od žáků nejlepší odpověď vyvoláváním technikou kladení otázek. Věta „neprozkoumaný život nestojí za to, aby byl žit“ je jádrem samotné myšlenky kladení otázek všemu kolem a umění žít a učit se je hluboce v řemesle kladení otázek. Máme-li nějaký problém, pak ho rozložíme do řady otázek a odpověď získáme v odpovědi na tyto otázky.

Umění klást otázky je jedním z nejtěžších umění, ale klamně se jeví jako nejjednodušší životní úkon.

Buď ho považujeme za samozřejmost, nebo se v převleku takové síly jednoduchosti ztrácíme. Jeho hlavní přínos zůstává v oblasti etiky, ale jeho myšlenky o logice a epistemologii sice nejsou nápadné, ale nelze je ponechat stranou. Věřil, že moudrost je paralelou k nevědomosti člověka. Věřil, že člověk by se měl zaměřit na sebezdokonalování než na hmotné vlastnictví.

Hluboké Sókratovy myšlenky jsou známy z díla Platóna a Aristotela, před nimi to byli Xenofón a Aristofanés.

Většinu Sokratových myšlenek známe z Platónova díla „Apologie“.

Aristotelova filozofie kladla větší důraz na biologii a na druhé straně Platónova filozofie kladla větší důraz na matematiku. Aristoteles byl považován za prvního biologa v západním světě, za původce vědeckého zkoumání života. Jeho studium přírodního světa ho přivedlo na dráhu biologa i vědce. Platón převážně známý jako velký filozof byl také matematik inspirovaný Pythagorem. Ve své Akademii kladl důraz na matematiku jako způsob pochopení skutečnosti a vedl k práci v oblasti geometrie a harmonie. Ve skutečnosti se Platón stal známým jako tvůrce matematiky, byl znám jako Platónova tělesa

Platón spíše idealista.

Věřil v myšlenku „ideálního státu“, státu, v němž se lidé vzdali myšlenky na založení rodiny a budování soukromého vlastnictví. Žádná vláda sjednotila samosprávnou společnost. Žádná rodina. Žádné soukromé vlastnictví. Žádný otec ani matka si nemohou nárokovat dítě. Žádný muž ani žena si nemohou nárokovat majetek. Každý člověk musí překročit vlastnictví a sobectví.

Aristoteles spíše realista.

Věřil v myšlenku „praktického státu“, státu, kde lidé mají vlastní rodinu, vlastní majetek a řídí ho vláda. Fyzický svět, reálné fungování, které řídí náš život. Jednotka rodiny. Naše děti, pro které pracujeme. Kus soukromého vlastnictví. Vlastnictví věcí, které nás zmocňuje. Reálný svět a přijetí pravidel reality.

Aténská škola je freska italského renesančního umělce Rafaela.

Namaloval ji v letech 1509 až 1511 a byl pověřen výzdobou Stanze di Raffalleo. Obraz klade důraz na světskou hmotu, nikoliv na duchovní, a to v době, kdy se renesanční hnutí odklánělo od světa spirituality. Pokud obraz analyzujeme, máme vedle sebe Platóna a Aristotela, kteří spolu o něčem hovoří. Platón ukazuje prstem k nebi a Aristoteles ukazuje dlaní k zemi. Možná zde probíhal nějaký zajímavý rozhovor mezi myšlenkou „idealismu“ a myšlenkou „realismu“. Protože oba vytvořili svou vlastní filosofickou školu, existovaly mezi nimi rozdíly a tento paradox přispěl k vývoji předmětu filosofie. A dohromady tyto myšlenky nesmírně přispěly k vybudování celého souboru západní filozofie, který definuje a nově vymezuje způsob, jakým dnes myslíme a pracujeme.

Dílo těchto velkých myslitelů nás stále ovlivňuje a inspiruje a nutí nás myslet jinak právě na základě těchto základních premis.

Lyceum bylo známé jako peripatetická škola, to je z řeckého díla „peripatos“, což znamená procházka. Aristoteles miloval procházky a učení. Právě tento zvyk procházet se po háji a učit získal označení peripatetik. Byla to škola, v níž se kladl důraz na hledání odpovědí pro vědecké bádání až po provádění moderních vědeckých studií. Právě zde hojně psal o tématech od politiky přes logiku a etniku až po metafyziku. Jinak je spojován s místem, kam se chodí do oázy přemýšlet.

Aristoteles studoval v Akademii založené Platónem. Akademie byla považována za první univerzitu v západním světě. Věřil, že filosof by měl vládnout světu. Jsou to neustálí hledači pravého poznání. Jsou v nejlepší pozici, aby na základě znalostí vládli. Na rozdíl od lycea se nejednalo o formální zřízení vzdělávání, ale o místo, kde myslitelé, intelektuálové, filosofové rokovali o nejrůznějších tématech od filosofie po astronomii, od matematiky po fyziku.

Republika a politika

Jedním z neodmyslitelných omezení při čtení a výzvou při porozumění těmto souborům děl je psaní různých překladatelů a ti navíc přidali faktor subjektivity. Nemůže jít o překlad slovo od slova a význam od významu. Především Sokrates své dílo nikdy nenapsal a byl to Platón. A cokoli Platón a Aristoteles napsali, napsali v attické řečtině (řecký subdialekt jónštiny, první literární jazyk starověkého Řecka) a tam tolik různých autorů na základě své interpretace udělalo překlad.

Kontext za textem a konotace za slovem mají celý svět rozdílu, když se to sečte do vět a sdělení prostřednictvím odstavce nebo kapitoly.

Republika je Sókratův dialog, který Platón napsal kolem roku 380 př. n. l.. Slovo „republika“ pochází z latiny, „res publica“ znamená věci veřejné. Tématem byl spravedlivý městský stát s řádem, spravedlností a rozumem. Sokrates v Republice tvrdil, že město by mělo být sjednoceno k co největšímu dobru. Vládnoucí třída by se měla o vše dělit a neměly by existovat soukromé majetky ani soukromé rodiny. Spravedlivou společnost rozdělil na tři třídy, a to na výrobce, pomocníky a strážce.

Více než 250stránkové rozhovory mezi Sokratem a Platónem nás i po 2 500 letech udržují v úžasu a údivu.

Tato kniha „Republika“ se potýká se samotnou myšlenkou posílení našich schopností tak, abychom oživili naši nevyužitou sílu představivosti. Je to otázka, jak jsme nasměrovali naši nesmírnou sílu představivosti, abychom vytvořili a vybudovali ideální městský stát. Tato kniha je tak hodně o kladení otázek, takže pokud budeme hledat na vše správný soubor odpovědí, můžeme být relativně zklamáni. Je to možná základ západní filozofie a toho, že síla myšlenek může změnit naši perspektivu a vytvořit zcela nový svět.

Řecké slovo pro město je „polis“ a anglické slovo politics je odvozeno právě od tohoto slova. V jeho době byla nejdůležitějšími politickými subjekty města, měla plnou svrchovanost nad územím, které ovládala.

Politika je dílo politické filozofie od Aristotela. V úvodu tohoto díla uvádí, že město je partnerství a občané se na tomto partnerství podílejí. Byl spíše učencem a rád učil, což nakonec vedlo k otevření jeho vlastní školy Lyceum. Podle něj je to praktická věda, která se zabývá tím, jak učinit lidi šťastnými.

Politika je nejdůležitějším textem pro pochopení jeho myšlenek o politické filozofii. Domníval se, že politika a etika spolu úzce souvisejí. Jeho filozofií je objevit konečný smysl života. Úkolem politiků je vytvářet zákony a konstituovat ústavu, která by měla pracovat pro blaho a štěstí občanů státu. Tvrdil, že „člověk je politické zvíře“. Ve své době se zabýval různými druhy politických společenství. Občané se musí aktivně účastnit politiky, aby byli šťastní a vedli ctnostný život.

Člověk je od přírody politické zvíře a právě příroda obdařila člověka také řečí a rozumem, což nás výrazně odlišuje od ostatních zvířat. Poznání toho, co je dobré a co je špatné, také schopnost sdělovat naše jednání spravedlivé a nespravedlivé nás přiměla ke spolupráci. Jde o spolupráci pro společný cíl. Jde tedy o společný život pro budování lepší společnosti pro naši budoucí generaci. Ve chvíli, kdy se mezi lidmi žijícími společně vyskytne nespravedlnost, musí existovat mechanismus, jak ji řešit, a někdo, kdo ji vyřeší. Právě město a právo působí k zastavení těchto sporů a vyrovnání jakýchkoli nesrovnalostí.

Jinými slovy, bez státu a soudnictví lidé projevují své zvířecí instinkty a mohli by být divočejší než divoká zvěř.

Sokrates nikdy nesepsal své dílo o filosofii.

Vše, co o jeho filozofii víme, pochází z Platónových spisů. Byl napsán formou dialogu a připomínal spíše divadelní hru. Bylo to fascinující čtení a propojení. Platónův spis byl docela obsáhlý a hluboce poutavý na rozdíl od spisu Aristotelova, který měl spíše podobu poznámek. Zpočátku byla Platónova filosofie spíše historickým Sókratem.

Platón byl tím, co zachytil během delšího styku se svým učitelem Sókratem.

Po Sókratově skonu došlo časem v Platónově diskurzu ke změně. Teprve pozdější část jeho filosofie byla více o samotném Platónovi a méně o historickém Sokratovi. Platón hojně připisuje svou učenost a vědomosti Sokratovi.

Pythagoras je sice znám jako matematik, ale byl také velkým filozofem a nesmírně ovlivnil Sokrata a inspiroval jeho dílo. Věřil, že je nejmoudřejším mužem Athén, protože ví, co nevěděl. A Sokrates se zaměřoval především na epistemologii, tj. s poznáním, a na etiku, tj. na teorii hodnot. Platón byl mužem idejí. Byl idealistou. Zabýval se teorií forem, kde světy idejí jsou reálnější než věci ve světě.

Aristoteles byl člověkem věcí. Jeho spisy v oblasti etiky až metafyziky jsou vedeny na základě pozorování, nikoliv uvažování. Stejně jako Galileo Galilei věřil, že středem vesmíru je Slunce, nikoli Země. Zajímavé je, že Aristoteles byl učitelem Alexandra Velikého.

Tato úžasná sága cyklu žák-učitel mezi různými velkými mysliteli vedla k tomuto bohatému souboru poznatků… filozofie doslova znamená láska k moudrosti.

Jejich velké myšlenky

Klasický řecký myslitel Sókratés je znám především díky Platónovým dialogům, které odhalují klíčový přínos v oblasti etiky a vzdělání. Je znám především jako učitel myšlení a vhledu, je tedy možná příznačné, že jeho nejuznávanějším přínosem je způsob přístupu ke vzdělávání, který je zásadně aktuální i dnes, sokratovská metoda, která zahrnuje metody učení prostřednictvím kladení otázek.

Aristoteles byl také v jedinečné pozici učitele mladého Alexandra Velikého, když si ho vyžádal otec budoucího dobyvatele, Filip II. z Makedonie. Toto vlivné postavení dalo Aristotelovi prostředky k založení knihovny v Lyceu, kde vznikly stovky spisů na papyrových svitcích. Prosadil používání logiky jako metody argumentace a nabídl základní metodologickou šablonu analytického diskurzu.

Jako Sokratův žák a Aristotelův mentor je Platón spojovacím můstkem toho, co lze označit za velký triumvirát řeckého myšlení ve filozofii i vědě. Platón založil politickou filozofii a zavedl jak dialektickou (diskuse mezi dvěma nebo více lidmi, kteří zastávají různé názory na určitý předmět), tak dialogickou (společný dialog ke zkoumání smyslu něčeho) formu psaní jako způsoby zkoumání různých oblastí myšlení. Formuloval teorii forem, přesvědčení, že hmotný svět je světem zdánlivým a neustále se měnícím, ale že jiný, neviditelný svět poskytuje neměnnou kauzalitu všemu, co vidíme

Jejich hlavní zásady

Sokrates pohlížel na filozofii s perspektivou, že by měla dosahovat praktických cílů pro větší blaho společnosti. Zdůrazňoval myšlenku, že čím více toho jedinec ví, tím lepší je jeho schopnost uvažovat a činit lepší rozhodnutí, která budou předzvěstí skutečného štěstí. Věřil, že se nic nezmění, pokud změnu neprovedeme sami v sobě.

Platónova logika se hluboce zabývala spravedlností, krásou a rovností a obsahovala úvahy z oblasti estetiky, politiky, jazyka a kosmologie, vědy o vzniku a vývoji vesmíru. Zdůrazňoval, že je třeba, aby lidé byli laskaví a dobročinní k ostatním, což v nich vzbudí sílu pro veškeré naše snažení.

Aristotelovy intelektuální znalosti pokrývaly všechny oblasti vědy a umění, což ho přimělo k idealizaci aristotelského sylogismu, přesvědčení, že logická argumentace uplatňuje deduktivní uvažování, aby dospěla k závěru na základě dvou nebo více propozic, o nichž se předpokládá, že jsou pravdivé. Ostatním radil, aby se nikdy nevzdávali a nadále tvrdě pracovali, aby vynikli a usilovali o velikost.

Makeup & Rozchod

https://makeupandbreakup.com/2018/11/02/socrates-plato-and-aristotle-philosophical-thoughts-of-three-great-thinkers/2018-11-02T15:38:01+00:00 Nihar R PradhanPsaníAkademie,Aristoteles,Lyceum,Filosofové,Filosofie,Platón,Politika,Republika,SokratesMyšlenky tří velkých myslitelůVelcí antičtí řečtí filosofové měli vliv na položení základů moderního světa, který se nyní potýká s tolika zásadními otázkami; hluboce hledali smysl každodenního života a hluboce formovali své úvahy do rámce myšlenek zachycených a….Nihar R PradhanNiharR [email protected] jedinečně navržený digitální prostor pro intelektuální zapojení, kreativní vyžití a duchovní inspiraci. Cílem je prolomit co nejvíce bariér v našich myšlenkách, aby byly podnětné. Tím pěstujeme vyváženou perspektivu pro zdravou konverzaci a bohaté kamarádství… Makeup & Rozchod