Nové rozhodnutí v židovském právu, které umožňuje použít specifický genetický test jako důkaz židovského původu pro některé aškenázské Židy, je propagováno jako možné řešení pro potenciální statisíce izraelských občanů z bývalého Sovětského svazu (FSU), kteří mají potíže s prokázáním svého židovského statusu.
Rozhodnutí pochází od rabína Josefa Karmela, který je zároveň spoluvedoucím Institutu pro pokročilá židovská studia Erec Hemdah a vrchním rabínským soudcem na soukromém rabínském soudu Erec Hemdah v jižním Jeruzalémě.
Masové přistěhovalectví Židů z bývalého Sovětského svazu do Izraele bylo všeobecně vnímáno jako vítané požehnání pro zemi, ale mnozí z nich se kvůli potlačování náboženské činnosti bývalým sovětským režimem potýkali s obtížemi při prokazování své židovské identity pro účely sňatku a dalších požadavků na osobní status.
To těmto přistěhovalcům a jejich potomkům způsobilo a stále způsobuje vážné problémy a hrozí, že se to stane širším společenským problémem, pokud bude stále většímu počtu těchto lidí rabínskými soudy a vrchním rabinátem odmítán jejich židovský status, jak se v poslední době děje.
Nový svazek responzí k otázkám židovského práva, který vznikl v Institutu Erec Hemdah pod vedením a dohledem Karmelu a rabína Mošeho Ehrenreicha, který je zároveň spoluvedoucím institutu, se zabývá případem, kdy se v německém Mnichově před několika lety snažila žena vstoupit do židovské obce a tvrdila, že je Židovka.
Byla požádána o důkaz svého židovského statusu, ale velká část její rodiny zahynula během holocaustu a žijící příbuzní jí nechtěli pomoci, protože její babička z matčiny strany přežila a přísahala, že už nebude mít žádné spojení s židovským národem. Protože neměla žádný jiný způsob, jak prokázat svůj židovský původ, nechala si žena udělat test mitochondriální DNA a předložila ho jako důkaz, že je skutečně Židovka.
Carmel vysvětlila deníku The Jerusalem Post vědecké zdůvodnění svého tvrzení.
Mitochondriální DNA, genetický materiál přítomný v buněčných tělech zvaných mitochondrie, se dědí výhradně po matce, a proto lze genetické markery v této DNA sledovat mnoho generací zpět a s vysokou mírou jistoty určit mateřské předky člověka.
Podle rabína odborníci na židovskou genealogii a historii zjistili, že plných 40 % všech aškenázských Židů pochází z pouhých čtyř židovských žen, které před více než 1 000 lety opustily Blízký východ a usadily se v Evropě.
Podle vědecké zprávy, kterou si Erec Hemdah nechal vypracovat pro své rozhodnutí, existuje nejméně 90% a až 99% jistota, že někdo, kdo nese specifické genetické markery ve své mitochondriální DNA, je potomkem jedné z těchto žen.
Zprávu vypracovali profesor Karl Skorecki, významný genetik z Technion-Israel Institute of Technology a Rambam Medical Center v Haifě, a dr. Šai Tzur, kolega genetik z Rambamu.
Carmel trvá na tom, že genetický test nelze použít k tomu, aby byl někomu odebrán židovský status – i kdyby se zjistilo, že nemá příslušné genetické markery – protože je má pouze 40 % aškenázských Židů a někdo, kdo je nemá, pravděpodobně pochází ze zbylých 60 % rozšířené aškenázské židovské rodiny. Také avizuje, že „nic takového jako židovský gen neexistuje“, a vysvětluje, že mitochondriální genetický test pouze určuje původ, nikoliv židovství.
Ale pro přistěhovalce, kteří patří ke 40 % aškenázských Židů pocházejících z těchto čtyř žen, by test mohl být průlomem v jejich snaze prokázat svůj židovský status, pokud jim chybí jiné konvenční formy důkazů, jako je dokumentace ze sovětské éry a svědci.
Carmel říká, že vzhledem k tomu, že se test týká zcela konkrétně jedné skupiny lidí pocházejících ze čtyř osob, nemůže být v budoucnu zneužíván jako předpoklad pro určení židovského statusu.
„Nemělo by vůbec žádný smysl pokoušet se hledat židovský gen, protože neexistuje,“ řekl v odpovědi na otázku, zda by se v budoucnu mohly hledat další genetické testy pro potvrzení židovského statusu.
Carmel a Ehrenreich předložili svou responzi a genetickou studii vrchnímu rabinátu v naději, že by test mohl být rabínskými soudy uznán jako platný způsob prokázání židovského statusu občanů, kteří toho jinak nejsou schopni.
Rabín Seth Farber, vedoucí poradní organizace pro náboženské služby ITIM, však vyjádřil obavy, že test by mohl představovat začátek kluzkého svahu k většímu spoléhání se na vědecké metody prokazování židovství, což je podle něj v rozporu s tradičním židovským právem.
„V tradičních židovských komunitách principy židovského práva, jako je domněnka, že osoba nebo rodina je židovská, umožňovaly Židům z vedlejší čtvrti nebo štetlu uzavírat vzájemné sňatky a vytvářely pocit společenství a příbuznosti,“ řekl Farber.
Dodal, že používání vědeckých prostředků k určení židovství by mohlo vést rabínské soudce k odmítnutí méně přesných, ale zcela platných nástrojů židovského práva k určení něčího židovského statusu.
Poukázal na nedávné rozhodnutí Nejvyššího rabínského soudu a jeho předsedy, sefardského vrchního rabína Jicchaka Josefa, kterým bylo zrušeno rozhodnutí nižšího soudu, který odmítl židovský status muže na základě vyšetřování objasnění židovského statusu.
Josef v souladu s principem většiny rozhodl, že vzhledem k tomu, že 75 % až 80 % osob, které projdou takovým vyšetřováním, je shledáno židovskými, lze předpokládat, že i dotyčný muž je židem.
Farber uvedl, že genetické testy by mohly ohrozit používání takových rozhodovacích nástrojů rabínskými soudci.
Carmel v reakci na tyto otázky uvedl: „I když oceňujeme obavy rabína Farbera, naše zkušenost je taková, že skutečně existuje mnoho lidí, kteří si skutečně nejsou jisti svým židovským statusem a rozhodně nejsou schopni poskytnout dostatečné důkazy, aby je mnohé rabínské soudy akceptovaly, a proto bychom je nechtěli připravit o tuto možnost prokázat svou židovskou identitu. Obava ze šikmé plochy se v tomto případě zdá být méně opodstatněná, protože testování mtDNA se týká pouze jednoho segmentu aškenázských Židů, a tak i když člověk při testování nevyjde pozitivně, má před sebou stále otevřené všechny ostatní současné cesty k prokázání židovské identity.“