12 básniček, které by se mělo naučit nazpaměť každé dítě i dospělý

Jaké jsou nejlepší básničky pro děti k zapamatování? Přečtěte si, jaké básně by mělo umět nazpaměť každé dítě (i dospělý)!

Chcete zařadit memorování poezie do svého každodenního života, ale nevíte, kde začít.

Chcete, aby se srdce vašich dětí naplnila melodickými slovy a hlubokými myšlenkami, ale nevíte, jak vybrat báseň a začít.

Tady je 12 básní, které by podle mě měl umět nazpaměť každý – dítě i dospělý!

Znát nazpaměť… ne se jen naučit

Proč říkám „znát nazpaměť“, a ne jen „naučit se nazpaměť“?

Protože člověk může slova odříkávat, aniž by se mu zaryla do duše.

Důvěrné poznání básně způsobí, že o ní člověk hluboce přemýšlí, dobře ji miluje a nosí ji stále s sebou.

12 básní, které by mělo znát každé dítě i dospělý…opravdu?“

Kdo zemřel a udělal mě královnou?“

Očividně to nejsou nejlepší básně všech dob.

(Nutně. Upřímně řečeno, o některé z nich bych se s tebou mohl utkat v souboji.“

Ale jsou to jedny z mých nejoblíbenějších. Jsou to básně, které jsme s mými dětmi znali, pamatovali si je a milovali je u nás doma. A procházejí celou škálou lidských zkušeností.

Považujte je za výchozí bod. Klidně si vyberte vlastní básně nebo mým seznamem úplně opovrhněte.

(Hm, ale teď vážně. Zbavit se Homéra? Chaucera? Tennysona? Uh. Ano. Pojďme na ten souboj.“

Básně nejsou všechny stejné

Některé básně jsou hloupé. Některé jsou plné touhy. Některé jsou plné lásky. Některé jsou zoufalé.

Některé jsou lehké, jiné těžké.

Některé mohou být i trochu znepokojivé.

Ale vy nevíte, do jakých výšin a hloubek budete povoláni vy nebo vaše děti. Nevíte, kdy budou potřebovat povzbudit sklíčené srdce nebo vytrvat ve zkoušce. Naplňte jejich srdce… naplňte své srdce… lyrickými slovy krásy, která najdete v dobré poezii!“

{Tento příspěvek obsahuje partnerské odkazy. Podívejte se, prosím, na prohlášení o vyloučení odpovědnosti.}

Začněte zde, ale nezastavujte se… existuje mnoho dalších básní, které si můžete vychutnat

Začněte s těmito básněmi pro děti k zapamatování. Zkopírujte si tu (ty), kterou (které) si vyberete, a použijte ji (je) při ranní hodině nebo při práci s pamětí v tomto roce. Nebo se ke mně připojte v rámci Roku práce s pamětí: 52 týdnů videí a zdrojů k vytisknutí zdarma!

Ale nezůstávejte jen u toho.

Nevíte, kam dál? S tímto seznamem 100 nejlepších básniček pro děti k zapamatování vám doma nikdy nedojdou básničky k zapamatování!

Existuje mnoho dalších nádherných básniček, které můžete číst, milovat, poslouchat a tajit v zákoutích svého srdce. Právě pro vás mám ultimátní seznam básnických knih!

Jste připraveni?! Pojďme si zapamatovat nějaké básničky!!!

12 básniček pro děti k zapamatování

1. „Nothing Gold Can Stay“, Robert Frost
2. „Ozymandias“, Percy Bysshe Shelley
3. „Charge of the Light Brigade“, Alfred, Lord Tennyson
4. „Iliad“ (úvodní verše), Homér
5. „Jabberwocky,“ Lewis Carroll
6. „Death Be Not Proud,“ John Donne
7. Prolog ke Canterburským povídkám, Geoffrey Chaucer
8. „Casey at the Bat,“ Ernest Lawrence Thayer
9. „My Shadow,“ Robert Louis Stevenson
10. Psalm 139:
11. „Zničení Sennacheriba“, lord Byron
12. Sonet 116, William Shakespeare

Nic zlatého nezůstane

od Roberta Frosta

První zelená přírody je zlatá,
její nejtěžší odstín se udrží.
Jeho raný list je květ;
ale jen tak na hodinu.

Pak list ustoupí listu.
Tak se Eden potopil do smutku,
tak se svítání schyluje ke dni.
Nic zlatého nemůže zůstat.

Ozymandias

od Percyho Bysshe Shelleyho

Potkal jsem poutníka z antické země,
který řekl – „Dvě obrovské a bez trupu kamenné nohy
stojí v poušti. . . . Poblíž nich, na písku,
napůl zapadlá leží roztříštěná tvář, jejíž zachmuřený výraz,
a svraštělé rty a úšklebek chladného rozkazu,
říkají, že její sochař dobře četl ty vášně,
které ještě přežívají, vyražené na těchto neživých věcech,
ruka, která se jim vysmívala, a srdce, které je živilo;
a na podstavci se objevují tato slova:
Jméno mé je Ozymandias, král králů;
Pohlédněte na má díla, vy mocní, a zoufejte si!
Nic kromě toho nezbývá. Kolem rozpadu
toho kolosálního vraku, bezbřehého a holého
Daleko se táhnou osamělé a rovné písky.“

The Charge of the Light Brigade

od Alfreda, Lorda Tennysona

I
Půl ligy, půl ligy,
půl ligy dál,
všude v údolí smrti
jelo šest set.
„Vpřed, lehká brigádo!“
„Vpřed, lehká brigádo!“ řekl.
V údolí Smrti
jelo šest set.

II
„Vpřed, lehká brigádo!“
Zda se někdo zděsil?“
Ne, i když voják věděl
, že se někdo zmýlil.
Neměli odpovídat,
neměli rozumovat proč,
měli jen konat a zemřít.
Do údolí smrti
jelo šest set.

III
Děla napravo od nich,
Děla nalevo od nich,
Děla před nimi
Hřměla a hřměla;
Stříleli a stříleli,
odvážně jeli a dobře,
do čelistí Smrti,
do ústí pekla
jeli šest set.

IV
Bleskly všechny jejich šavle holé,
blikly, jak se ve vzduchu otočily
Překvapily tam střelce,
přepadly vojsko, zatímco
celý svět se divil.
Překvapily v bateriovém dýmu
Přímo linii prolomily;
Kozáka i Rusa
zlomil úder šavlí
roztříštil a rozprášil.
Potom jeli zpátky, ale ne
ani těch šest set.

V
děla napravo od nich,
děla nalevo od nich,
děla za nimi
válčila a hřměla;
na ně se valily výstřely a granáty,
když padl kůň i hrdina.
Ti, kdož tak dobře bojovali
Pronikli čelistmi smrti,
zpět z úst pekelných,
všichni, kdož z nich zbyli,
zbylo jich šest set.

VI
Kdy může jejich sláva pohasnout?
O divokém útoku, který podnikli!
Celý svět se divil.
Čest útoku, který podnikli!
Čest lehké brigádě,
šesti stům šlechetným!“

Iliada

od Homéra (překlad Robert Fitzgerald)

(Zde je prvních šest řádků pro představu. Naučili jsme se prvních 16, které najdete zde. Miluji Fitzgeraldův překlad Homéra!)

Hněv budiž nyní tvou písní, nesmrtelná,
hněv Achilleův, osudný a zhoubný,
jenž způsobil Achajcům ztrátu na hořké ztrátě
a statečné duše zatlačil do podzemí,
zanechav tolik mrtvých mužů – mršin
pro psy a ptáky; a vůle Diova se stala.

Jabberwocky

od Lewise Carrolla

‚Twas brillig, and the slithy toves
Did gyre and gimble in the wabe:
All mimsy were the borogoves,
A the mome raths outgrabe.

„Dávej si pozor na Jabberwock, můj synu!
Čelisti, které koušou, drápy, které chytají!
Střež se ptáka Jubjuba a vyhýbej se
zbrklému Bandersnatchovi!“

Vzal do ruky svůj vorpalový meč;
dlouho hledal manxomského nepřítele –
tak odpočíval u stromu Tumtum
a chvíli stál v zamyšlení.

A jak v ufickém zamyšlení stál,
Jabberwock, s očima plamennýma,
Přišel svištíc skrze les tulgey,
a burácel, jak přišel!

Jedna, dvě! Jedna, dvě! A skrz na skrz
Virpálová čepel prošla snicker-snack!
Zanechal ji mrtvou a s její hlavou
se vydal galopem zpět.

„A zabil jsi Jabberwocka?
Přijď do mé náruče, můj trámový chlapče!
O frabjous day! Callooh! Callay!“
Zařval radostí.

‚Twas brillig, and the slithy toves
Did gyre and gimble in the wabe:
All mimsy were the borogoves,
And the mome raths outgrabe.

Smrti nebuď pyšná (Svatý sonet 10)

John Donne

Smrti, nebuď pyšná, i když tě někteří nazvali
Mocnou a strašnou, vždyť taková nejsi;
pro ty, které si myslíš, že přemůžeš
neumírej, ubohá Smrti, ani mě ještě nemůžeš zabít.
Z odpočinku a spánku, jež jen tvé obrazy jsou,
mnoho potěšení; pak z tebe musí plynout mnohem víc,
a nejrychleji s tebou odejdou naši nejlepší muži,
zbytek jejich kostí a porod duše.
Ty jsi otrokem osudu, náhody, králů a zoufalců,
a s jedem, válkou a nemocí přebýváš,
a mák nebo kouzla nás mohou uspat stejně dobře
a lépe než tvůj úder; proč tedy bobtnáš?
Jeden krátký spánek pominul, věčně se probouzíme
A smrt už nebude; smrt, ty zemřeš.

Prolog k Canterburským povídkám

Geoffrey Chaucer

Když ten duben se svými zářemi soote,
Březnový droghte pronikl do rootu,
a vykoupal všechny veyne v swich licóur
Of which vertú engendred is the flour;
Zephirus eek s jeho swete breeth
Inspired hath in every holt and heeth
The tendre croppes, and the yonge sonne
Hath in the Ram his halfe cours y-ronne,
A smale foweles maken melodye,
That slepen al the nyght with open ye,
So priketh hem Natúre in hir corages,
Thanne longen folk to goon on pilgrimages,
A palmeres for to seken straunge strondes,
To ferne halwes, kowthe in sondry londes;
A zvláště ze všech končin
Engelondu, do Caunterbury putují,
Hooly blisful martir for to seke,
That hem hath holpen whan that they were seeke.

Casey at the Bat

Ernest Lawrence Thayer

Vyhlídky toho dne nebyly pro mudvillskou devítku nijak oslnivé;
skóre bylo čtyři ku dvěma, zbývala odehrát jediná směna.
A když pak Cooney na první směně zemřel a Barrows udělal totéž,
v patronech hry se rozhostilo hnusné ticho.

Několik opozdilců se v hlubokém zoufalství zvedlo k odchodu. Zbytek
se chytal naděje, která v lidských prsou pramení věčně;
říkali si, že kdyby jen Casey mohl dostat ránu –
s Caseym na pálce bychom teď dali i peníze.

Ale Flynn předcházel Caseyho, stejně jako Jimmy Blake,
a ten první byl lulu a ten druhý byl koláč;
tak na ten zasažený dav sedla chmurná melancholie,
protože se zdálo, že je jen malá šance, že se Casey dostane k pálce.

Ale Flynn k údivu všech pustil singl,
a Blake, ten tolik opovrhovaný, strhl obal z míče;
a když se zvedl prach a lidé viděli, co se stalo,
byl Jimmy bezpečně na druhé a Flynn objímal třetí.

Vtom se z pěti tisíc hrdel a více zvedl chraplavý křik;
proudil údolím, zaduněl v údolí;
vrazil do hory a odrazil se na rovině,
neboť Casey, mocný Casey, postupoval k pálce.

V Caseyho chování byla lehkost, když nastupoval na své místo;
v Caseyho chování byla hrdost a na Caseyho tváři úsměv.
A když v reakci na jásot lehce smekl klobouk,
žádný cizinec v davu nemohl pochybovat, že je to Casey na pálce.

Deset tisíc očí ho sledovalo, když si otíral ruce od hlíny;
pět tisíc jazyků tleskalo, když si je otíral o košili.
Potom, když mu vrávorající nadhazovač brousil míček do boku,
v Caseyho očích se leskl vzdor, Caseyho rty se kroutily úšklebkem.

A teď se vzduchem řítila kůží potažená koule,
a Casey tam stál a povýšeně ji pozoroval.
Blízko statného pálkaře se koule bez povšimnutí řítila-
„To není můj styl,“ řekl Casey. „Strike jedna,“ řekl rozhodčí.

Z laviček, zčernalých lidmi, se ozval tlumený řev,
jako tlukot bouřkových vln na přísném a vzdáleném břehu.
„Zabij ho! Zabijte rozhodčího!“ křičel kdosi na tribuně;
a je pravděpodobné, že by ho zabili, kdyby Casey nezvedl ruku.

S úsměvem křesťanské lásky zářila tvář velkého Caseyho;
Utišil vzrůstající vřavu; přikázal pokračovat ve hře;
pokynul nadhazovači a znovu vylétla koule;
ale Casey ji stále ignoroval a rozhodčí řekl: „Strike dva.“

„Podvod!“ křičely poblázněné tisíce lidí a ozvěna odpověděla podvod;
ale stačil jeden pohrdavý Caseyho pohled a diváci se zhrozili.
Viděli, jak jeho tvář ztuhla a zchladla, viděli, jak se jeho svaly napjaly,
a věděli, že Casey už ten míč kolem sebe nepustí.

Z Caseyho rtů zmizel úšklebek, zuby se mu sevřely nenávistí;
s krutou prudkostí buší pálkou do mety.
A teď nadhazovač drží míč a teď ho pouští,
a teď se vzduch tříští silou Caseyho úderu.

Oh, někde v této oblíbené zemi slunce jasně svítí;
někde kapela hraje a někde se srdce rozzáří,
někde se muži smějí a někde děti křičí;
ale v Mudville není žádná radost – mocný Casey odpálil.

Můj stín

Robert Louis Stevenson

Mám malý stín, který se mnou chodí dovnitř a ven,
a k čemu mi může být, je víc, než vidím.
Je mi velmi, velmi podobný od pat až po hlavu;
A vidím ho skákat přede mnou, když skáču do své postele.

Nejsměšnější na něm je, jak rád roste –
vůbec ne jako správné děti, což je vždycky velmi pomalé;
někdy totiž vystřelí do výšky jako indiánský gumový míč,
a někdy je tak malý, že z něj vůbec nic není.

Nemá ani ponětí o tom, jak by si děti měly hrát,
a dokáže si ze mě jen všelijak utahovat.
Zůstává tak blízko vedle mě, je to zbabělec, to je vidět;
myslel bych si, že je hanba držet se sestřičky, jako se ten stín drží mě!

Jednoho rána, velmi časně, ještě než vyšlo slunce,
já jsem vstal a našel jsem zářivou rosu na každém dřívku;
ale můj malý líný stín, jako zjevný ospalec,
zůstal doma za mnou a tvrdě spal v posteli.

Palm 139,1-13

Pane, ty jsi mě zkoumal a poznal jsi mě.
Víš, kdy usedám a kdy vstávám,
z dálky chápeš mé myšlenky.
Zkoumáš mou cestu i mé ležení,
důvěrně znáš všechny mé cesty.
Ještě dřív, než se objeví slovo na mém jazyku,
Hle, Pane, Ty to všechno víš.

Obklopil jsi mě zezadu i zepředu,
a vložil jsi na mě svou ruku.
Takové poznání je pro mě příliš úžasné;
je příliš vysoké, nemohu na něj dosáhnout.

Kam mohu odejít od Tvého Ducha?
Nebo kam mohu utéct před Tvou přítomností?

I kdybych vystoupil do nebe, jsi tam Ty;
I kdybych si ustlal v Šeolu, hle, jsi tam Ty.
I kdybych vzal křídla jitřenky,
I kdybych přebýval v nejvzdálenějším koutě moře,
i tam mě povede Tvá ruka,
a Tvá pravice mě uchopí.
Když řeknu: „Jistě mě zahalí tma,
a světlo kolem mě bude noc,“
ani tma pro Tebe není tmou,
a noc je stejně jasná jako den.
Temnota i světlo jsou pro Tebe stejné.

Vždyť jsi utvořil mé nitro,
utkal jsi mě v lůně mé matky.

Zničení Sennacheriba

Lord Byron

Asyřan se snesl jako vlk na paseku,
a jeho kohorty se leskly purpurem a zlatem;
a lesk jejich kopí byl jako hvězdy na moři,
když se modrá vlna valí nocí po hluboké Galileji.

Jako listí lesní, když léto se zelená,
to vojsko se svými prapory při západu slunce bylo vidět:
Jako listí lesní, když podzim vane,
to vojsko zítra leží uschlé a zetlelé.

Neboť anděl smrti rozprostřel svá křídla při výbuchu,
a dýchl do tváře nepříteli, když procházel;
a oči spících mrtvolně ztuhly a zchladly,
a jejich srdce se jen jednou zatetelila a navždy utichla!

A tam ležel oř s nozdrami široce rozevřenými,
ale skrze ně se nevalil dech jeho pýchy;
a pěna jeho dechu ležela bílá na trávníku,
a chladná jako sprška příboje, jenž skály bičuje.

A tam ležel jezdec zkřivený a bledý,
s rosou na čele a rzí na brnění:
a všechny stany mlčely, prapory osaměly,
kopí nezvednuta, polnice nezatroubena.

Ašúrovy vdovy hlasitě naříkají,
a v Baalově chrámu se rozbíjejí modly;
a moc pohanů, nepokořených mečem,
roztála jako sníh v Hospodinově pohledu!

Sonet 116

William Shakespeare

Nedovolte mi, abych sňatku pravých myslí
Překážel. Láska není láska
která se mění, když změnu najde,
nebo se ohýbá s odstraňovačem, aby ji odstranil.
O ne! je to věčně pevný znak
který hledí na bouře a nikdy se neotřese;
je to hvězda pro každou hůlkovou kůru,
jejíž hodnota je neznámá, i když se bere její výška.
Láska není blázen času, i když růžové rty a tváře
v jeho ohýbajícím se srpu kompasu přicházejí;
Láska se nemění s jeho krátkými hodinami a týdny,
ale nese ji až na okraj zkázy.
Jestliže je to omyl a na mně prokázaný,
nikdy jsem nepsal, ani nikdo nikdy nemiloval.

Jaké básně znáš nazpaměť? Zařazujete memorování poezie do svého každodenního života?“

Budu rád, když se mi ozvete! Připojte se ke konverzaci na Facebooku nebo Instagramu a řekněte mi o svých oblíbených básničkách pro děti k zapamatování a nezapomeňte se přihlásit do mého e-mailového seznamu!

Chcete další básničky pro děti k zapamatování? Podívejte se na tyto další skvělé zdroje o poezii

• Rok práce s pamětí (52 týdnů videorecitací a tisknutelných materiálů… ZDARMA)
• Zdroje k Národnímu měsíci poezie
• Den básniček do kapsy (plus tisknutelné materiály zdarma)
• Zkoumání Shakespeara s dětmi
• Ultimate Poetry Book List
• Nikdy vám nedojdou básničky pro děti k zapamatování: 100 básniček k zapamatování na dopoledne
• Jak si vybrat nejlepší paměťovou práci
• Můžete haiku?
• Volné psaní poezie
• Co je to Ranní čas
• Facebook Live sdílení 4 nových básnických knih, ze kterých jsem nadšená
• YouTube playlist mých recitací z Roku práce s pamětí

Chcete si poslechnout rozhovor o poezii, který jsem vedla s dcerou?

.