V roce 1973 Archie Johnston porovnával výsledky Teen Challenge s výsledky přístupu transakční analýzy v terapeutické komunitě ve federálním nápravném zařízení Terminal Island a se třetí skupinou, která nepodstoupila žádnou léčbu. Přestože počet subjektů byl malý (17 v každé skupině), našel důkazy na podporu svého doporučení, že zatímco Teen Challenge byla „účinná“ léčba (s 32% mírou drogové recidivy po 29 měsících), transakční analýza byla „velmi účinná“ léčba (se srovnatelnou 16% mírou), což naznačuje, že nižší míra recidivy byla možná důsledkem toho, že TA měnila koncept závislosti na obrazu sebe sama důkladněji a pomaleji. Doufal, že Teen Challenge zařadí do svého modelu léčby i nějakou psychoterapii.
Studie Wilder Research provedená mezi 141 bývalými rezidenty, kteří absolvovali program Minnesota Teen Challenge v letech 2007-2009, uvádí, že 74 % dospělých absolventů programu (10 % respondentů byli teenageři) uvedlo, že v předchozích šesti měsících neužívali drogy, 58 % navštěvovalo od ukončení programu školu, 74 % bylo zaměstnáno a 53 % hodnotilo celkovou kvalitu programu Minnesota Teen Challenge jako „vynikající“. Na otázku, co jim nejvíce pomohlo, byly nejčastěji zmiňovány aspekty založené na víře a personál.
Aron Bicknese v roce 1995 sledoval 59 bývalých studentů Teen Challenge, aby je porovnal s podobnou skupinou závislých, kteří strávili jeden nebo dva měsíce v nemocničním rehabilitačním programu. Výsledky, které byly součástí jeho doktorské práce, byly publikovány v knize „The Teen Challenge Drug Treatment Program in Comparative Perspective“. Bicknese zjistil, že absolventi programu Teen Challenge uváděli méně recidivy užívání drog než absolventi nemocničního programu, ale ne méně než ti, kteří po ukončení nemocničního programu pokračovali v docházce k Anonymním alkoholikům. Jeho výsledky také ukázaly, že absolventi Teen Challenge měli mnohem větší pravděpodobnost zaměstnání, přičemž 18 z 59 jich pracovalo v samotné Teen Challenge, která absolventy využívá ve své činnosti.
Velká část těchto výsledků byla ve prospěch Teen Challenge a jím zjištěná vysoká úspěšnost (až 86 %) byla citována na mnoha webových stránkách Teen Challenge a křesťanských poraden. Podle článku v New York Times z roku 2001 si někteří sociologové stěžují, že 86% úspěšnost Teen Challenge nebere v úvahu ty, kteří z programu odstoupili, a že stejně jako mnoho soukromých a náboženských organizací si Teen Challenge své klienty vybírá. Teen Challenge uvádí, že v první čtyřměsíční fázi programu obvykle odpadne 25 až 30 procent a v dalších osmi měsících ještě o 10 procent více. Ve svém svědectví před Výborem pro daně a prostředky Sněmovny reprezentantů Spojených států texaský vzdělávací fond Freedom Network prohlásil, že tolik citovaná míra úspěšnosti „dramaticky zkresluje pravdu“, protože se nezmiňuje o míře předčasného ukončení programu. Doug Wever, autor knihy „The Teen Challenge Therapeutic Model“, prohlásil: „Se vší úctou bych navrhl, že postoj Texas Freedom Network je zde přehnaný v tom smyslu, že není vůbec neobvyklé, aby se výzkumný design studií efektivity zabýval pouze absolventy; proto výsledky těchto nezávislých studií skutečně poskytují legitimní a dramatický základ pro srovnání vzhledem k výsledkům. Zároveň musí Teen Challenge pečlivě informovat o tom, co bylo skutečně změřeno.“
.