Sarkoidóza je nekazeifikující granulomatózní multisystémové onemocnění s širokou škálou klinických a radiografických projevů.
Jednotlivé systémové projevy jsou diskutovány v příslušných článcích:
- plicní a mediastinální projevy
- srdeční projevy
- muskuloskeletální projevy
- projevy na hlavě a krku
- střední nervového systému
- abdominální projevy
- kožní projevy
Zbytek tohoto článku se týká obecné diskuse o sarkoidóze.
Epidemiologie
Sarkoidóza se vyskytuje po celém světě u všech věkových kategorií a ras. Pokusy o přesný popis epidemiologie komplikuje používání nejednotných diagnostických kritérií a variabilní (často asymptomatické) 9 projevy onemocnění.
Přesto jsou v literatuře uváděny určité epidemiologické vzorce:
- věk nástupu
- nejčastěji se projevuje mezi 2. až 4. dekádou života, i když je uznávána i diagnóza u dětí a starších osob 3
- pohlaví
- nejednotné údaje 6
- může existovat malá převaha žen mezi Afroameričany 3,6
- rasa
- nejvyšší výskyt u Afroameričanů (36 až 50 na 100 000) 5 a severoevropských Kavkazanů
- výskyt u Kavkazanů byl odhadnut na 11 až 20 na 100 000 4,5
- hlášená incidence je nižší v asijské populaci
- byla zaznamenána dědičnost
- rodinného seskupení sarkoidózy, což naznačuje buď genetickou, nebo environmentální složku onemocnění 3,5,7
- dvě největší studie naznačují familiární zvýšení relativního rizika ~4x vzhledem k jednomu postiženému příbuznému prvního stupně 7
Klinický obraz
Klinický obraz je variabilní a diagnóza je obvykle stanovena na základě kombinace klinických a radiologických znaků.
- Polovina pacientů je asymptomatická
- u ostatních se objeví respirační (např. kašel a dušnost) nebo kožní (např. erythema nodosum, lupus pernio, jizvy, plaky) 3
- poměrně časté je postižení očí, slzných žláz a slinných žláz
- přibližně u 5 % pacientů se vyvine neurosarkoidóza 4
Dále mohou mít pacienti specifické syndromové projevy:
- Löfgrenův syndrom: Heerfordtův syndrom: neobvyklá, ale specifická akutní forma sarkoidózy s lepší prognózou
- Heerfordtův syndrom: neobvyklá varianta sarkoidózy zahrnující horečku, zvětšení příušních žláz, obrnu obličeje a přední uveitidu
Patologie
Sarkoidóza je multisystémové onemocnění neznámé etiologie charakterizované tvorbou zánětlivých nekazeifikujících granulomů v postižených tkáních. Histologicky léze charakteristicky vykazují absenci nekrotické složky, s výjimkou vzácných případů (tzv. „nekrotizující sarkoidová granulomatóza“). Granulomy mohou spontánně odeznít nebo progredovat do fibrózy.
Předpokládá se, že představují poruchu imunitní regulace, zejména buněčně zprostředkované imunity 3. V lézích sarkoidózy byla zjištěna RNA a DNA mykobakterií a propionibakterií, což zvyšuje možnost infekčního spouštěče 4. Zprávy o rodinném seskupení a společném výskytu u jednovaječných dvojčat naznačují, že důležitou roli může hrát i genetická náchylnost.
Mikroskopický vzhled
Mezi charakteristické (nikoliv však patognomonické) histologické znaky patří např:
- nekaseifikující granulomy 5
- epiteloidní buňky, makrofágy, vícejaderné obrovské buňky a CD4+ T buňky
- fibroblasty, B lymfocyty a CD8+ T buňky mohou být přítomny spíše periferně
- Schaumannova tělíska: vrstevnaté konkrece obsahující vápník
- asteroidní tělíska
- nekróza je atypická a může naznačovat jinou etiologii 5
Markery
Biochemické markery zahrnují:
- zvýšený angiotenzin konvertující enzym (ACE)
- 40% falešně negativních
- 10% falešně pozitivních 3
- hyperkalcemie a hyperkalciurie
Doplňkově pomáhá k potvrzení diagnózy pozitivní Kveimův-Siltzbachův kožní test 3. K potvrzení diagnózy přispívá i pozitivní kožní test.
Radiografické znaky
90 % pacientů má plicní postižení (i když mnoho z nich je asymptomatických) 8. Vzhledem k tomu, že rentgenové snímky hrudníku jsou snadno dostupné a mají nízkou radiační zátěž, používá se obvykle ke „stagingu“ sarkoidózy vzorec postižení uzlin a parenchymu (staging sarkoidózy podle rentgenového snímku hrudníku) 3.
Léčba a prognóza
Léčba spočívá především v uvážlivém používání kortikosteroidů, aby se zabránilo nežádoucím účinkům léků.
Postižení plic je příčinou většiny morbidity a mortality pacientů se sarkoidózou. Celková mortalita je přibližně 5 %, přičemž pacienti, u nichž se onemocnění projeví zákeřně, jsou na tom hůře než pacienti s akutním začátkem 1,3. Pravděpodobnost vyřešení závisí na stadiu onemocnění při prezentaci 3:
- stadium I: 60 % vyřešení během 1-2 let
- stadium II: 46 %
- stadium III: 12 %
Komplikace
Komplikace závisí na systémovém obrazu postižení. Vzhledem k tomu, že plicní sarkoidóza je zdaleka nejčastějším projevem, jsou i hrudní komplikace. Patří mezi ně 3:
- plicní fibróza (stadium IV)
- plicní arteriální hypertenze a cor pulmonale
- aspergilomy, které mohou být komplikovány hemoptýzou
Historie a etymologie
Historicky byla sarkoidóza známá také jako Besnierova-Boeckova-Schaumannova nemoc/syndrom nebo jejich různé kombinace, např.Besnierova-Boeckova nemoc, Boeckova nemoc nebo Schaumannův syndrom10.
Sarkoidóza je odvozena ze starořeckých termínů, σαρξ (sarc) znamenající maso, ειδος (eidos) znamenající tvar a σις (-sis), přípona znamenající proces 10,11.
Viz také
- hrudní sarkoidóza (staging)
.