Kde se vzala majonéza?
Většina lidí se domnívá, že majonéza pochází z Francie. Zejména Francouzi.
Na malém španělském ostrově Menorca vám však zdejší obyvatelé řeknou svůj vlastní příběh o původu.
Nápověda je podle nich v názvu. Největší město na Menorce se jmenuje Mahon, a když to řeknete správně, majonéza zní stejně jako Mahon-aise.
Podle vyprávění se majonéza objevila tady na Menorce v polovině 17. století.
Francouzi obléhali ostrov a vévoda, který těmto silám velel, si pochutnával na jídle. Majonézu mu přinesl jeho kuchař.
Buď byl nucen ji vytvořit experimentováním, protože na ostrově nebyla žádná pořádná smetana – nebo mu místní obyvatelé ukázali, jak ji vyrobit, protože už to uměli (zde se příběh mírně liší).
Ať tak či onak, podle této verze to byl výrobek z Menorky.
Místní menorský šéfkuchař Tolo Carrasco z restaurace Ses Voltes v Ciutadelle si je jistý, že majonéza pochází odsud, a ne z Francie.
„Jsem si jistý,“ říká mi. „Zpočátku jsem měl pochybnosti, ale teď už ne kvůli historii.“
Poté pokračuje v opakování španělské verze:
„Příběh říká, že v době, kdy se to stalo, to bylo v době, kdy Francouzi okupovali ostrov a Francouzi pak odtud majonézu vyváželi.“
Tento příběh je podle některých podpořen skutečností, že francouzská kuchyně neměla až do poloviny 18. století o majonéze žádné zmínky. Mohlo by dávat logický smysl, že Francouzi si nápad a recept přivezli z Menorky.
Existuje však i jiná myšlenková škola.
Nejstručnější teze v rámci alternativní verze je, že malý ostrov jako Menorka prostě neměl takovou vyspělost, aby vymyslel něco jako majonézu.
Vzdělanější úvaha zní, že všechny staré knihy receptů popisují majonézu a francouzštinu a o Menorce nebo Španělsku není v souvislosti s tímto kořením ani zmínka.
V jistém smyslu je zvláštní, že vůbec existuje takový spor o jídlo, které je ve skutečnosti zcela základní.
Majonéza má pouze dvě složky – vejce a olivový olej – tak proč není možné, že byla vynalezena nezávisle na více místech?
Tolo Carrasco mi ve své restauraci předvádí, jak se dělá majonéza.
„Postup je prostě takový, že nejdřív vyšleháte žloutek s trochou soli,“ vysvětluje. „Pak velmi pomalu přiléváme olivový olej a hodně šleháme.“
Ptám se ho, v čem spočívá tajemství a jestli se to dá snadno pokazit. Říká, že ne vždy to jde podle plánu.
„Není to snadné. Trik je určitě v čerstvých surovinách. A pak musí být stejná teplota obou ingrediencí.“
Tentokrát se mu to povede dokonale a majonéza vyjde s konzistentní strukturou a lehkým žlutým nádechem, který vám prozradí, že byla vyrobena z čerstvých žloutků. (Nevím, proč komerční majonéza vypadá vždycky tak bílá – dělá se to uměle, protože to zákazníci preferují?)
Ochutnávám ji na malém kousku chleba a je vynikající.
Jak se dá očekávat od ostrova, který hrdě hlásá, že majonézu vynalezl, často se tu podává k jídlu a dobře ho doplňuje. Tolo mi říká, jak je podle něj důležitá.
„Myslím, že je to identita Menorky,“ říká.
„Menorská kuchyně je jednoduchá, ale fantastická, velmi dobrá. Přišla sem spousta civilizací a ovlivnila nás. Jsme prostí, ale všechny vlivy jsme si přetvořili na naše s pomocí jednoduchých surovin.“
Francouzi si mohou nárokovat majonézu. Ale tohle si nárokovat nemohou!“
Želvu na cesty časem podpořil Menorca Tourism ve spolupráci s iambassador, ale názory, přepsané popisy a špatné vtipy jsou jeho vlastní.