Tonometrie

Měření očního tlaku se nejčastěji provádí pomocí přístroje zvaného tonometr (obrázek 10). V současnosti nejpoužívanější tonometr vynalezl Hans Goldmann, švýcarský oční lékař, který vynalezl mnoho dalších důležitých nástrojů pro diagnostiku glaukomu. Tento přístroj je součástí velkého přístroje, který je připevněn k zařízení s bradovou opěrkou, jež se vysouvá před pacienta s dalekohledem, aby lékař viděl věci zvětšené a s jasným světlem. Po znecitlivění oka pomocí anestezie očními kapkami se Goldmannův tonometr přiloží k oku. Síla, kterou oko tlačí zpět, slouží k odhadu tlaku uvnitř oka. Tonometr je velmi přesný a je „zlatým standardem“ pro zjištění glaukomu. Pacienti by během měření neměli zadržovat dech (můžete pomalu dýchat nosem). Většině pacientů je třeba prsty lékaře (nebo technika) přidržet víčka, jinak znemožní měření – nebo ještě hůře, tlakem na oko mohou uměle zvýšit měřený tlak.

Tonometrie se obvykle provádí snadno, protože oko bylo znecitlivěno kapkami, takže nic necítíte. Při vlastním měření může přístroj odřít některé buňky z rohovky, pokud se neprovádí šetrně. Pokud si pacient během následujících 20 minut oko tře, může si rohovku také poškrábat. To se stává zřídka, ale může to způsobit značnou bolest nebo pocit, jako by v oku něco bylo. Pokud k tomu dojde, měl by na to být lékař upozorněn.

Tlak se měří v jednotkách jako rtuťový sloupec teploměru starého typu. Rozsah normálního očního tlaku je přibližně od 10 do 20 v jednotkách milimetrů rtuti. Měření tlaku nám však neřekne, kdo má glaukom. Polovina lidí, kteří mají glaukom s otevřeným úhlem, má tlak vždy v „normálním“ rozmezí. Mít vyšší než normální tlak je tedy přispívajícím rizikovým faktorem a mělo by to vést k úplnému podrobnému vyšetření glaukomu, ale není to glaukom. Osoby s glaukomem s uzavřeným úhlem mají častěji vyšší než normální tlak, ale ne vždy.

Oční tlak se během průměrného dne a ze dne na den trochu mění. U osob s neléčeným glaukomem se může od rána do večera změnit o 4 milimetry rtuti nahoru nebo dolů. V průměru je vyšší hned ráno a nižší večer, i když to neplatí u každého člověka. Je vyšší, když ležíme, než když stojíme (většinou to souvisí s tím, jak vysoko je naše oko v porovnání se srdcem). Například visení hlavou dolů nebo provádění stojů na hlavě způsobuje, že oční tlak je mnohem vyšší (viz kapitola Jak mám změnit svůj život?). Existují určité důkazy, že větší kolísání očního tlaku může být pro pacienty s glaukomem horší. Někteří lékaři obhajují snahu odhadnout míru variability častějším měřením pacientů, a to v různé dny, v různou denní dobu nebo v průběhu jednoho celého dlouhého dne měření (tzv. denní měření). Nejnovější výzkumy však naznačují, že se to nevyplatí.

V poslední době byly vynalezeny novější tonometry, které řeší problémy vznikající při měření tlaku. Za prvé, Goldmannův tonometr je obtížné použít, když rohovka (průhledná přední část oka) nemá normální tvar. Za druhé, již dlouho víme, že tlak se odečítá různě podle toho, jak je rohovka silná, tzv. centrální tloušťka rohovky neboli CCT. Ta se měří malým přístrojem zvaným pachymetr. Normální rohovka je silná asi půl milimetru a přesnost tonometru závisí na tom, zda je rohovka tak silná. Pokud je vaše rohovka o něco silnější nebo tenčí než průměr, oční tlak se bude odečítat jinak. Tenčí rohovky ukazují příliš nízký a silnější příliš vysoký tlak. Bylo prokázáno, že u osob s tenčí rohovkou je větší pravděpodobnost vzniku glaukomu s otevřeným úhlem, když začnou být podezřelí (viz část Jak jste přišli ke glaukomu?) I když bylo navrženo několik nových přístrojů, všechny mají problémy, které jim brání být dostatečně dokonalé, aby se těmto problémům vyhnuly. Nové přístroje mají své vlastní nevýhody (například jsou mnohem dražší na používání). Lékař i pacient samozřejmě chtějí mít co nejlepší údaje o tom, jaký je oční tlak, takže přesná tonometrie je důležitá. Ještě důležitější je však vědět, o kolik se změnil tlak před léčbou a po ní (viz část Co je cílový tlak?). To je mnohem méně závislé na tom, zda máte přesný skutečný oční tlak, a více na tom, zda máte k dispozici mnoho měření tlaku v různých dnech.

Jeden nový tonometr, ICare, některé problémy dobře vyřešil. Dokáže měřit tlak bez aplikace anestetických kapek, takže u pacientů, kteří jsou na tyto kapky alergičtí, můžeme nyní získat dobrý údaj. Naše centrum excelence se nedávno snažilo získat schválení pro verzi tohoto tonometru „s sebou domů“ a nechali jsme osoby, aby si zakoupily vlastní tonometr profesionální třídy, který je však velmi drahý. Neméně důležité je, že s tímto tonometrem můžeme mnohem častěji získat dobrý tlak v ordinaci u kojenců a dětí. To znamená méně případů, kdy je nutné dítě uvést do anestezie, abychom zjistili, jaký má tlak (viz část Děti a glaukom)

.