Vědci se snaží pochopit, proč černošské a hispánské děti častěji umírají na některé druhy rakoviny. FS Productions/Blend Images/Getty Images hide caption
toggle caption
FS Productions/Blend Images/Getty Images
Výzkumníci se snaží pochopit, proč černošské a latinskoamerické děti častěji umírají na některé druhy rakoviny.
FS Productions/Blend Images/Getty Images
Pokud jde o přežití rakoviny, jsou Spojené státy ostře rozděleny podle rasy. Podle údajů Centra pro kontrolu a prevenci nemocí je úmrtnost na rakovinu u Afroameričanů o 25 % vyšší než u bělochů a u Hispánců a Latinoameričanů je vyšší pravděpodobnost, že jim bude rakovina diagnostikována v pozdním a nebezpečnějším stádiu onemocnění.
Těchto rozdílů se nevyhýbají ani děti – černošské a hispánské děti umírají na mnoho druhů rakoviny v dětství častěji než jejich bělošské protějšky. Co tedy vysvětluje rozdíly v přežití?
Pro epidemioložku Rebeccu Kehmovou by odpověď nemusela spočívat ve zkumavce nebo dokonce v rase pacienta, ale v jeho místě ve společnosti. V článku publikovaném v pondělí v časopise Cancer Kehmová a její spoluautoři označují socioekonomický status za faktor ovlivňující přežití dětí s rakovinou.
Vědci již dlouho hledají biologický základ pro rozdílnou míru přežití mezi jednotlivými rasami. Kehmová věděla, že socioekonomický status – měřítko společenského postavení jedince, včetně příjmu, vzdělání a zaměstnání – ovlivňuje šance dospělých na přežití rakoviny. Přetrvávající rasismus a institucionální předsudky znamenají, že černoši a Hispánci jiné než bílé pleti mají mnohem větší pravděpodobnost, že budou žít v oblastech koncentrované chudoby. Mohlo by to vysvětlit, proč i jejich děti častěji umírají na některé druhy rakoviny?
„Víme, že existují socioekonomické rozdíly, které úzce souvisejí s rasovou etnicitou,“ říká Kehm. „Chtěl jsem ukázat, že ve hře jsou i jiné faktory než genetická složka.“
Kehm a výzkumníci z Minnesotské univerzity prozkoumali údaje o téměř 32 000 dětských pacientech s rakovinou z programu Surveillance, Epidemiology, and End Results Program (SEER) Národního ústavu zdraví, což je databáze statistických údajů o rakovině sestavená z 19 zeměpisných oblastí ve Spojených státech. Každý záznam SEER nabízí statistický přehled o jednotlivých pacientech, včetně jejich rasy a místa bydliště. Pacienti byli diagnostikováni v letech 2000 až 2012.
Výzkumníci zjišťovali úroveň chudoby v okolí onkologických pacientů na základě údajů ze sčítání lidu. Poté provedli statistickou analýzu, aby zjistili, jak moc ovlivňuje život ve čtvrti s vysokou chudobou šanci dětí na přežití rakoviny.
V první řadě studie potvrdila to, co vědci již vědí: Rasa skutečně ovlivňuje pravděpodobnost, že dítě přežije rakovinu. U černošských dětí byla pravděpodobnost úmrtí na devět studovaných druhů rakoviny o 38 až 95 procent vyšší a u hispánských dětí o 31 až 65 procent vyšší.
Může za tyto výrazné rozdíly chudoba? Téměř u poloviny analyzovaných typů rakoviny byla odpověď kladná. Zdálo se, že socioekonomický status vysvětluje tyto rasové rozdíly u několika druhů rakoviny, včetně akutní lymfoblastické leukémie, akutní myeloidní leukémie, neuroblastomu a nehodgkinského lymfomu.
Například u černošského dítěte, které onemocní akutní lymfoblastickou leukémií, je pravděpodobnost úmrtí o 43 % vyšší než u bílého dítěte se stejnou rakovinou. S přihlédnutím k ekonomickému postavení by toto dítě mělo jen o 17 procent vyšší pravděpodobnost úmrtí. Celkově socioekonomický status vysvětluje 44 procent rozdílu mezi černošskými a bílými dětmi. Vysvětloval také rozdíly u hispánských dětí.
Pro Karen Winkfieldovou, radiační onkoložku a ředitelku kanceláře Wake Forest Baptist Health’s Office of Cancer Health Equity ve Winston-Salemu ve státě New York, nejsou výsledky překvapivé – a v tom je jejich hodnota.
„Lidé zabývající se rovností v oblasti zdraví intuitivně vědí, že socioekonomický status je hnacím motorem,“ říká. „Ale ve vědeckém světě, ve světě medicíny, tomu lidé uvěří jedině tehdy, když to uvidí písemně.“
Studie, jako je tato, podle ní kladou důraz na ty, kteří nemohou mluvit sami za sebe. „Umírají děti, které by neměly umírat, protože jejich rodiče jsou chudí,“ říká. „Co to vypovídá o naší společnosti?“
U jedné z rakovin, akutní myeloidní leukemie, působil socioekonomický status velmi rozdílně na rozdíly u hispánských a černošských dětí, které mají ve srovnání s bílými dětmi podobnou míru přežití. Vysvětloval 73 % rozdílu v přežití mezi hispánskými a bílými dětmi, ale pouze 28 % rozdílu v přežití mezi černými a bílými dětmi. To by mohlo znamenat, že riziko černošských dětí zvyšují jiné faktory, například dostupnost vhodných dárců kostní dřeně, určitý rozdíl v biologii nádoru nebo jiné sociální faktory.
Studie měla svá omezení: Zkoumala měřítka sociální třídy na úrovni sousedství, nikoliv na úrovni jednotlivce. Analýza se také nezabývala tím, kolik a jaké zdravotní pojištění měli pacienti nebo jak vzdělaní byli jejich rodiče. „Pravděpodobně jsme nezachytili všechny faktory, které přispívají k sociálnímu a ekonomickému postavení člověka,“ říká Kehm.
A sociální třída nevysvětlila všechny rozdíly: Například u nádorů centrálního nervového systému a sarkomů měkkých tkání socioekonomický status rasovými rozdíly nepohnul.
Vědí-li vědci, že děti žijící v chudobě jsou více ohroženy rakovinou, mohou se zabývat tím, jak přesně chudoba ovlivňuje zdraví dětí. Lidé s nižším socioekonomickým statusem jsou vystaveni většímu množství karcinogenních látek než bohatší lidé. A děti se mohou potýkat s problémy při absolvování screeningových vyšetření nebo léčby, například pokud mají jejich rodiče problémy s tím, aby si mohli dovolit dopravu nebo si vzít volno v práci.
Winkfield považuje tuto studii za odrazový můstek pro širší diskusi o tom, jak lépe rozdělovat zdroje ve prospěch dětí – a dospělých – jejichž socioekonomický status omezuje pravděpodobnost přežití rakoviny.
Kehmová, která výzkum prováděla v rámci svého doktorského programu a nyní působí jako postdoktorandka na Kolumbijské univerzitě, souhlasí.
„Nestačí pouze provádět studie,“ říká. „Musíme přijít na konkrétní věci, které můžeme udělat, abychom tyto rozdíly řešili. Existují věci, které můžeme udělat hned a které nevyžadují, aby se peníze nalily do vývoje léčiv – věci, které jsou zvládnutelné a mohou skutečně něco změnit hned, dnes.“
Erin Blakemoreová píše o vědě v Boulderu v Kalifornii.