Od TIM WATKIN v Káthmándú
Když šestiletá Sarah Arnold-Hall dorazila do hotelu v Káthmándú, byla nadšená formálním uvítacím dopisem od ředitele hotelu a chtěla na něj odpovědět.
Napsala, že pochází z Nového Zélandu, má skvělou sestřičku a jednou chce vylézt na Mount Everest. Vysvětlila, že tam nahoře zemřel její táta.
Její matka Jan Arnoldová jí vždycky říkala pravdu o Robu Hallovi, novozélandském horském vůdci, který zemřel v roce 1996, když odmítl opustit klienta vysoko na jižním vrcholu Everestu.
Hall se svou ženou třikrát mluvil, než zemřel v divoké bouři, při níž zahynulo osm lidí.
„Vždycky věděla, že ji Rob miloval, chtěl ji, cítil její pohnutí, že jsme ji pojmenovali,“ řekla Arnoldová v Káthmándú.
„Hodně o něm mluvíme a ona mi říká, že se chystá vylézt na Everest. Nikdy jsem ji nepovzbuzoval ani neodrazoval.“
Sára poprvé viděla Mount Everest, když minulý týden přiletěli do Káthmándú. Byla velmi nadšená.
Včera letěla vyhlídkovým letem, aby si ho prohlédla zblízka.
Přijeli sem na oslavy kolem 50. výročí prvovýstupu sira Edmunda Hillaryho a Tenzinga Norgaye na Everest v roce 1953.
Arnold je zkušený horolezec, na hoře se setkal s Hallem a v roce 1993 na ni vystoupil. Loni se znovu vdala a s manželem Andreasem Niemannem, truhlářem, se přestěhovala do Nelsonu. Mají sedmiměsíční dítě Helenu.
Arnoldová pracuje jako praktická lékařka na částečný úvazek a sedm let po velmi veřejné tragédii je šťastná.
Poprvé navštívila Nepál v roce 1988 a dozvěděla se o dvou novozélandských lékařích, kteří pracovali na vysokohorské lékařské klinice jen dva dny od základního tábora Everestu.
„Když mi řekli, co udělali, musela jsem to udělat,“ říká. Tam se v roce 1990 seznámila s Hallem.
Sezdali se v roce 1992, dva roky poté, co se Hall, který měl vlastní firmu na výrobu spacích pytlů a batohů, dostal na vrchol při svém třetím pokusu.
Téhož roku společnost Adventure Consultants, kterou založil s přítelem Garym Ballem, vyvedla na horu své první klienty.
Arnoldová pracovala jako lékařka expedice.
Arnoldová se zúčastnila expedice v roce 1996, protože byla v sedmém měsíci těhotenství s jejich prvním dítětem. Seděla a čekala na zprávu, že Hall a jeho klienti dosáhli vrcholu a vrátili se na jižní Col. špatná zpráva přišla s klepáním na dveře ve tři hodiny ráno.
„Ještě se nevrátili,“ řekl jí přítel. „Nahoře je chaos, zuří bouře a 22 lidí je stále venku.“
V 11 hodin dopoledne novozélandského času (5 hodin ráno v Nepálu) uslyšeli v základním táboře praskání ve vysílačce. Byl to Hall. Jako zázrakem přežil noc na jižním vrcholu.
„Mluvil jsem s ním a zněl hrozně,“ vzpomínal Arnold.
Byl si však jistý, že se k němu záchranný tým dostane. Znovu s ním mluvila ve tři hodiny odpoledne.
„Předpokládám, že byl nějakou dobu na slunci. Zněl lépe, ale záchranný tým se musel vrátit, což jsem věděl. Věděla jsem, že zemře.“
Když spolu mluvili potřetí a naposledy, napojil se na vyřazené kyslíkové nádrže na jižním vrcholu a myslel si, že přežije další noc. „Jsem v pořádku,“ řekl.
Přežití druhé noci na Everestu se ukázalo jako příliš velký zázrak. Druhý den ráno se Hall neozval.
Někteří by tyto telefonáty považovali za prokletou kombinaci srdcervoucí blízkosti a bezmocné vzdálenosti. Arnold je považuje za požehnání.
„Nezůstalo nám nic nevyřčeného na tabuli,“ říká. „V takové situaci je člověk nějak drží za ruku přes prostor, přes telefonní linky, a já jsem opravdu vděčný, že jsem to mohl zažít.“
Arnold věděl, že Hall svého klienta Douga Hansena neopustí. Ale nerozhodl by se obětovat pro někoho, kdo by stejně zemřel.
„Jak znám Roba, věřil by, že se o Douga dokáže postarat, ať už to za těchto okolností znamená cokoli, a že se dostane dolů na denní světlo.“
„Byl pryč už šest týdnů, a pak to bylo dobře, ještě se nevrátil, ale člověk si říká… možná. Říkáš si, že mi nevadí, že ho nějakou dobu neuvidím. Můžu chvíli počkat. Ale ne nikdy.“
Skloní hlavu. „Nikdy.“
Po několik měsíců se snažila najít čas na truchlení. Měla nové dítě. Cítila se zodpovědná vůči rodině dvou klientů a dalšímu průvodci z Adventure Consultants, kteří zemřeli.
Také se ocitla na očích veřejnosti. Cizí lidé vyjadřovali svůj smutek a během tří měsíců se hollywoodští producenti telefonicky ucházeli o práva na Hallův životní příběh. „Bylo to, jako by to nebylo moje, jako by to patřilo všem ostatním. Nemohla jsem zachránit sebe ani své dítě. Trvalo to snad osmnáct měsíců.“
Snažila se udržet si zaměstnání.
„Měla jsem v sobě to dojemné miminko, se kterým jsem se tak trochu mazlila, fyzicky, ale i emocionálně. Nezůstávala jsem sama a to mi pomáhalo.“
Řekla: „Dávám si záležet, abych jí vyprávěla věci – tvůj tatínek miloval čokoládovou zmrzlinu, aby si o něm udělala představu.
„Až bude starší, bude mít různé otázky a dostane více odpovědí od Robových sourozenců a přátel.“
Pozná, že byl skvělým prostředníkem, mírumilovným člověkem a milujícím manželem.
Zítra se Arnold připojí k jubilejnímu průvodu pokořitelů Everestu ulicemi Káthmándú v doprovodu své nové rodiny. „Můj příběh má šťastný konec,“ říká s úsměvem.
Herald Feature: Výstup na Everest – 50. výročí
Blog