Doktorka Rebecca Careyová přiznává, že se trochu stydí za to, co její syn Mark denně jí. Hamburgerové placky k snídani nebo slaninu. K obědu balíček rozinek a sušenku; sendvič s krůtím masem a sýrem, „když mám štěstí,“ říká Careyová, ale obvykle se vrátí domů. Jeho oblíbenou večeří jsou rybí koláčky a těstoviny, ale veškerá zelenina zůstává pevně nedotčena.
Je to ten druh stravy – málo ovoce a zeleniny, hodně sacharidů – před kterým by lékařka jako ona mohla varovat. Je však také chudá na mléko, cukr a umělé potravinářské přísady – to vše podle Carey zhoršuje u desetiletého Marka příznaky poruchy pozornosti s hyperaktivitou neboli ADHD. Dvakrát denně, ráno u nich doma v Newburghu v Indii a u školní sestry při obědě, bere vitaminový a minerální doplněk, který mu pomáhá nahradit nedostatek zeleniny.
Je to šest měsíců na této dietě, kterou Careyová sama zkoumala a vyzkoušela na Markovi, a za tu dobu už vysadil léky na ADHD. Nebylo to úplně hladké; v obchodě s potravinami docházelo k hádkám v oddělení sladkostí a Carey se snažila najít rychlé snídaně s vysokým obsahem bílkovin. „Ale upřímně, už bych se nikdy nevrátila,“ řekla.“
reklama
Carey není jediná, kdo tento přístup zkouší. Léky a terapie zůstávají nejúčinnějšími způsoby léčby ADHD. Ale vedeni obavami z krátkodobých a dlouhodobých vedlejších účinků psychiatrických léků na děti, hledají někteří rodiče způsoby, jak udržet své děti na nižších dávkách léků nebo léky zcela vysadit.
Řešení příznaků ADHD změnou stravy však může být minovým polem. Za prvé, zatímco některé dietní zásahy mají vědecké důkazy, jiné ne – a i ty, které je mají, se zdají být účinné jen pro část dětí. Zlepšení stravy je často docela neškodné, ale ne univerzálně. A většina pediatrů není s těmito přístupy obeznámena zdaleka tak dobře jako s konvenčními léky.
Takže uprostřed spousty matoucích a protichůdných informací na internetu a velké mezery ve znalostech o výživě v lékařském systému rodiče v koncích mapují své vlastní léčebné plány metodou pokusů a omylů nad jídelním stolem.
reklama
Léky a vedlejší účinky
Podle posledních údajů Centra pro kontrolu a prevenci nemocí bylo v roce 2011 v USA diagnostikováno nejméně 6,4 milionu dětí s ADHD. Pouze asi 6 % z nich užívá léky na toto onemocnění. Naprostá většina tedy dělá něco jiného – třeba poradenství nebo jiné formy léčby, případně nedělá vůbec nic.
Nejčastějšími typy léků užívaných při ADHD jsou methylfenidát a amfetamin, oba stimulanty působící na centrální nervový systém, prodávané pod obchodními názvy Ritalin a Adderall. Tyto léky jsou považovány za nejúčinnější léčbu ADHD. Méně se však ví o dlouhodobých účincích těchto léků. Mezi běžné vedlejší účinky patří ztráta chuti k jídlu, problémy se spánkem a úzkostnost.
Tyto vedlejší účinky se pro Marka staly problémem brzy poté, co mu byla v mateřské škole poprvé diagnostikována ADHD. Doma byl vždycky citlivé a podrážděné dítě, ale ve třídě začal mít „záchvaty šílenství“, říká Carey: házel věcmi, schovával se pod lavicí, kousal ostatní žáky. Careyho pediatr podrobil Marka testům chování, zjistil, že má vysoké hodnoty ve spektru ADHD, a předepsal mu behaviorální terapii a Concertu, další běžnou značku methylfenidátu.
Carey byl z léků od začátku nesvůj. Stal se z toho neustálý boj o to, aby Mark jedl; zhubl a v noci nemohl usnout. Carey měl „sžíravý pocit“, že bude muset být na léku pořád. A na jeho příznaky to nepomáhalo – naopak se zdálo, že se jeho stav zhoršuje. Po roce se jeho psychiatr domníval, že vykazuje známky bipolární poruchy, a předepsal mu léky na ni.
„V hloubi duše jsem prostě cítil, že musí existovat lepší způsob,“ řekl Carey. Jako lékařka specializující se na gastrointestinální onemocnění viděla Careyová, jak dieta dělá obrovské věci pro její vlastní pacienty. Markova diagnóza ji přiměla přemýšlet o úloze výživy v mozku a začala se věnovat vlastnímu výzkumu a experimentům.
Vážení pro a proti
Dietní intervence bývají relativně málo rizikové – ale důkazů pro většinu z nich, pokud jde o zlepšení příznaků ADHD, je stále málo.
Aby se skupina odborníků na dětskou a dorostovou psychiatrii z Ohio State University pokusila tyto faktory vzájemně vyvážit, vypracovala v roce 2011 takzvaný test SECS vs. RUDE. Zkoumali vědeckou literaturu týkající se 15 různých dietních nebo výživových intervencí a ptali se:
„SECS nepotřebuje tolik důkazů, aby ho někdo individuálně vyzkoušel,“ řekl Dr. L. Eugene Arnold, lékař z lékařského centra v Ohiu, který se specializuje na dětskou ADHD a autismus a který je spoluautorem studie z roku 2011. „Než investujete spoustu peněz nebo podniknete něco riskantního, chcete více důkazů.“
Odložení „standardní léčby“ – medikace a behaviorální terapie – ve prospěch alternativních přístupů může být riskantní, pokud to znamená, že příznaky zůstanou neléčené, napsali Arnold a spoluautoři ve svém přehledu. Pokud léčba nezabere, je třeba vzít v úvahu také ztrátu rodinných zdrojů, včetně času a peněz.
Některé z věcí, které podle jejich analýzy spadají do kategorie SECS, jsou doplňky mastných kyselin, konkrétně doplňky omega-3, které zřejmě zlepšují příznaky ADHD.
„V hloubi duše jsem prostě cítil, že musí existovat lepší způsob.“
Dr. Rebecca Carey, rodič dítěte s ADHD
Arnold a spoluautoři prozkoumali pět randomizovaných, placebem kontrolovaných, dvojitě zaslepených studií (zlatý standard klinického výzkumu), které testovaly kombinace mastných kyselin na příznaky ADHD, a to u dětí i dospělých. Čtyři z nich měly statisticky významný pozitivní vliv na příznaky.
Maximální mastné kyseliny omega-3, řekl Arnold, vykazují „malý, ale významný přínos“, a pokud tyto doplňky obsahují málo rtuti, má smysl je vyzkoušet.
Další intervence – jako homeopatická a bylinná léčba – jsou však nejisté a potenciálně rizikové, zjistila analýza.
Doplněk s méně důkazy, který však stále prošel testem SECS, užívá Mark Carey. Doplněk se jmenuje EMPowerplus, obsahuje 36 různých vitaminů a minerálů a je prodáván jako pomoc při psychických poruchách, včetně bipolární poruchy, ADHD a deprese.
Ale pouze jedna ze studií provedených na pilulce byla kontrolovaná placebem a dvojitě zaslepená. Prokázala snížení příznaků ADHD u dospělých. Podle Arnolda je třeba provést další výzkum EMPowerplus a podobných širokospektrálních doplňků stravy s mikroživinami, než bude možné učinit závěry o jejich účinnosti.
Vyřazení přídatných látek, potravin
Složitější bývají zásahy, které vyřazují celé třídy potravin. Eliminační diety spočívají ve vyřazení potravin z jídelníčku – jednou z prvních iterací této diety, zaměřené na hyperaktivitu, byla Feingoldova dieta.
Vyvinutá již v 70. letech 20. století, Feingoldova dieta se zaměřila na souvislost mezi umělými barvivy a ochucovadly a ADHD. Výzkumy od té doby souvislost potvrdily. Metaanalýza z roku 2004, která zahrnovala pouze zlatý standard studií – dvojitě slepé a placebem kontrolované – dospěla k závěru, že umělá potravinářská barviva zvyšují hyperaktivitu u dětí s ADHD. A další studie z roku 2004 zjistila, že i u dětí bez hyperaktivní poruchy se projevují behaviorální účinky barviv. Předškoláci, kteří dostávali nápoj s umělými barvivy, byli svými rodiči hodnoceni jako hyperaktivnější než ti, kteří dostávali přirozeně obarvené placebo. (Studie byla zaslepená, takže rodiče nevěděli, co jejich děti dostaly.)
Lidy Pelsserová, výzkumná pracovnice nizozemského centra pro výzkum ADHD, vedla v roce 2009 studii, v níž se 100 rodin dětí s ADHD zúčastnilo pětitýdenního experimentu s „několika potravinami“. Polovina z nich byla instruována, aby se jejich děti stravovaly zdravě, a polovina byla instruována, aby svým dětem dávala pouze „krůtí maso, rýži, trochu zeleniny a vodu – a to je vše,“ uvedla Pelsserová. Ze 41 rodin, které absolvovaly dietu s několika potravinami, jich 32 reagovalo pozitivně, přičemž v testech ADHD došlo ke zlepšení o 60 až 70 procent v porovnání s dobou, kdy s dietou začínaly.
Pelsser tento přístup nepopsal jako lék, ale jako „diagnostický nástroj“, který bude mít různé výsledky v závislosti na dítěti. Pokud po pěti týdnech nedojde ke zlepšení chování, „dítě může znovu jíst všechno a na místě by byla medikace,“ řekla. Pokud se dítě výrazně zlepší, mohou rodiče začít přidávat potraviny zpět pomalu a jednu po druhé, aby zjistili, které mohou být spouštěčem.
Upozornila, že tento přístup je „zhoršující“. Je málo rizikový, ale pro rodiny také náročný.
Když funguje, zdá se, že opravdu dobře, řekla Pelsserová, a rodiny jsou stále ochotnější to zkoušet. „To, co vidím, je větší uvědomění rodičů, že nechtějí podávat léky a zoufale hledají jiné způsoby, jak svému dítěti pomoci.“
Přehled z roku 2014 odhaduje, že přísná eliminační dieta může mít 10 až 30procentní šanci na zlepšení příznaků ADHD.
Arnold také zdůraznil, že tyto přístupy nemusí nahradit léky.
„Víme, že behaviorální léčba má tendenci posilovat účinky léků, takže pacient může reagovat na nižší dávku,“ řekl Arnold. „Není důvod se domnívat, že by to nefungovalo stejně i v případě stravy a výživy.“
Rodiče pomáhají rodičům
Přestože je strava lékaři široce propagována jako důležitý faktor životního stylu při zvládání ADHD, spolu s cvičením, rutinou a správnými spánkovými návyky, je podle doktorky Anny Esparhamové, pediatričky z Kansasu a členky oddělení integrativního zdraví Americké pediatrické akademie, přijetí stravy a výživy jako účinné primární léčby v lékařské komunitě stále velmi „zdola“.
Carey vzpomíná na pocit izolace. „Byla jsem tak zoufalá z toho, jak na tom Mark je, a zoufalá z možností jeho léčby, že jsem měla pocit, že nemůžu být jediná,“ řekla.
V září 2016 proto založila podpůrnou skupinu pro další rodiče jako ona, kteří měli pocit, že bojují mimo hlavní proud. První setkání se konala v jejím kostele – „nechtěla jsem, aby byla s něčím spojená, jen jsem ji chtěla založit v místní komunitě,“ řekla – ale po šesti měsících se skupina dostatečně rozrostla a zabírala Carey dost času, takže potřebovala pomoc. Přivedla ji k lékařskému řediteli nemocnice svaté Marie v Evansville v Indii,
Každý týden přichází jiný řečník, aby hovořil o tématech, o která rodiče projevili zájem v anketě na začátku – například o terapii zraku, omezení času stráveného u obrazovky a behaviorální terapii zvané „pěstěné srdce“.
Careyová uznává, že tyto věci „nemusí být mainstreamové nebo za nimi nestojí spousta randomizovaných kontrolních studií“, ale usoudila, že rodiče – včetně jí samotné – si zaslouží mít místo, kde by mohli otevřeně diskutovat o alternativách ke stávajícímu stavu.
Jednou by tím místem mohla být i ordinace lékaře. Esparhamová si myslí, že velkou část důvodů, proč rodiče a poskytovatelé nediskutují o dietních zákrocích při ADHD, tvoří obecná neznalost výživy v lékařské oblasti. „Mnoho lékařů neví, jak poskytovat výživové rady, protože se k nim nedostali ve škole, na rezidentuře, na školení,“ řekl Esparham.
Pelsser, nizozemský výzkumník, si myslí, že by to mohlo vyžadovat více než jen vzdělání – mohlo by to vyžadovat také změnu pohledu. „V Nizozemsku i ve Spojených státech panuje velká skepse ohledně vlivu potravin na ADHD, a to navzdory výzkumům,“ řekla. „Myslím, že je těžké přijmout, že by věci mohly být jinak, než jsme si celou dobu mysleli. Chce to odvahu říct si, že se přece jenom můžeme mýlit.“
.