Otázka: „Kdo byl Belšasar?“
Odpověď: Kdo byl Belšasar? Belšasar byl posledním králem starověkého Babylonu a je o něm zmínka v 5. kapitole knihy Daniel. Belšasar vládl krátkou dobu za života proroka Daniela. Jeho jméno, které znamená „Bel ochraňuj krále“, je modlitbou k babylonskému bohu; jak ukazuje jeho příběh, Bel byl bezmocný, aby tohoto zlého vládce zachránil.
Belšasar vládl Babylonu, mocnému národu s dlouhou historií a dlouhou řadou mocných králů. Jedním z těchto králů byl Nebúkadnesar, který dobyl Judsko a spolu s Danielem a mnoha dalšími zajatci odvezl do Babylonu chrámové poklady. Belšasar byl Nebúkadnesarovým vnukem prostřednictvím jeho dcery Nitokris. V Danielovi 5,13 nazývá Belšasar Nebúkadnesara svým otcem, ale jedná se o obecné použití slova otec, které znamená předek.“
Král Nebúkadnesar se za svého života setkal s mocí Boha Izraele a byl jím pokořen (Daniel 4,34-37), ale dvacet let po Nebúkadnesarově smrti jeho vnuk Belšasar „chválil bohy ze zlata a stříbra, z bronzu, železa, dřeva a kamene“ (Daniel 5,4). Jedné osudné noci roku 539 př. n. l., kdy Médové a Peršané obléhali město Babylon, uspořádal král Belšasar hostinu se svým dvorem a tisícovkou svých šlechticů. Král požadoval, aby do královské hodovní síně byly přineseny všechny zlaté a stříbrné poháry a nádoby uloupené z židovského chrámu. Nádoby naplnili vínem, pili z nich a chválili své falešné bohy (Daniel 5,1-4). Použití předmětů z židovského chrámu bylo pro Belšasara rouhačským pokusem znovu prožít dny slávy svého království, připomenout si dobu, kdy Babylon dobýval jiné národy, místo aby mu za hradbami hrozilo vyhlazení od Peršanů.
Když se opilý král bavil, Bůh mu seslal znamení: objevila se lidská ruka, která se vznášela u svícnu a psala do omítky zdi čtyři slova: „MENE MENE TEKEL PARSIN“. Pak ruka zmizela (Daniel 5,5.25). Král zbledl a nesmírně se vyděsil; svolal své mudrce, astrology a zaklínače, aby mu řekli, co nápis znamená, a slíbil, že „ten, kdo přečte tento nápis a řekne mi, co znamená, bude oděn do purpuru a na krk mu bude dán zlatý řetěz a bude ustanoven třetím nejvyšším vládcem v království“ (verš 7). Nikdo z babylónských mudrců však nedokázal slova vyložit.
Když královna (možná Nitokris nebo dokonce Nebúkadnesarova vdova) zaslechla v hodovní síni rozruch, přišla to prozkoumat. Vzpomněla si na Daniela jako na toho, jehož moudrosti Nebúkadnesar důvěřoval, a řekla Belšasarovi, aby židovského proroka povolal (Daniel 5,10-12). Daniel byl předveden před krále, ale odmítl dary, které mu Belšasar nabízel – jak se ukázalo, království nebylo jeho (verš 17). Daniel pokáral Belšasara za jeho pýchu: král sice znal příběh o tom, jak Bůh pokořil jeho děda, ale sám se nepokořil. Místo toho zneuctil Boha tím, že pil z posvátných předmětů v chrámu (verše 22-23). Daniel pak vyložil slova na zdi. Mene znamená „Bůh spočítal dny tvého království a přivedl je ke konci“. Tekel znamená „byl jsi zvážen na vahách a shledán nedostatečným“. Parsin znamená „tvé království je rozděleno a dáno Médům a Peršanům“ (Daniel 5,24-28). Daniel nikdy neprozradil, k jakému jazyku tato slova patří.
Té noci Peršané vtrhli do země. Médo-perský král Kýros Veliký prolomil údajně neproniknutelnou babylonskou zeď tím, že chytře odklonil řeku tekoucí do města, takže jeho vojáci mohli vstoupit říčním kanálem. Historické záznamy ukazují, že tento vpád byl možný, protože celé město bylo zapojeno do velké slavnosti – slavnosti Belšasara zmíněné v 5. kapitole knihy Daniel. „Ještě té noci byl babylónský král Belšasar zabit a království se ujal Dareios Médský“ (Daniel 5,29-30). Zánik krále Belšasara ilustruje pravdivost Přísloví 16,18: „Pýcha předchází zkázu, povýšený duch pád.“
.